Sebepoškozování je rozšířeným fenoménem několika posledních let. Jde o velmi nezdravou a nebezpečnou strategii, jak zvládat náročné emoce a stres v životě. Stále častěji se se sebepoškozováním setkávají také učitelé ve škole a kladou si otázky, jak se k němu postavit v rámci své role pedagoga. V tomto textu se zaměříme na možnosti a limity pedagogů ohledně komunikace a řešení tématu sebeubližování ve škole.
Mladí lidé mohou často cítit silný tlak vypadat určitým způsobem a zapadnout mezi ostatní. Což je v tomto věku víc než pochopitelné. Přinášet to může ale také mnoho obtíží, obzvlášť, pokud se to nedaří...nebo si myslí, že se to nedaří.
Co je možné nabídnout, aby sebepřijetí mělo otevřené dveře a sebekritika nebyla tak zdrcující? Aby se ve své kůži cítili dobře?
Vztek vzniká ve chvíli, kdy nejsou naplňovány naše potřeby nebo jsou překročeny naše hranice. Často bývá považován za „černou ovci“ emoční rodiny. Přitom agrese je projev sebezáchovy, bez které bychom nepřežili. Rozdíl mezi prožíváním pocitu vzteku a projevu agrese je zásadní, stejně jako porozumění tomu, co je vyvolává a jak s nimi zacházet zdravě.
V průběhu školního roku jezdí Linka bezpečí NAŽIVO za dětmi a studenty do škol a o letních prázdninách do sportovních klubů. Neděláme intervence témat, se kterými nás mladí lidé kontaktují. Tento projekt má preventivní charakter a je čím dál tím víc potřeba a také čím dál tím víc žádaný. V posledních letech doznal několika významných změn. Co všechno se změnilo? A proč byste si měli pozvat Linku bezpečí NAŽIVO i do vaší školy nebo klubu?
Lidé s hraniční poruchou osobnosti (HPO) nebo s jejími rysy jsou obecně odborníky považováni za problematické klienty a ani soužití s nimi není jednoduché. Někdy bývají přirovnáváni k lidem s nemocí motýlích křídel – jsou neskutečně křehcí a zranitelní, zároveň často svým chováním vyvolávají situace, ve kterých jsou zraňováni.
Když prožíváme období „náctin“, často nám připadá, že těhotenství je hudba hodně vzdálené budoucnosti. V patnácti málokterá dívka uvažuje nad tím, že by se stala plánovaně matkou. Nad mateřstvím neuvažuje obvykle vůbec nebo jen okrajově. Možná vyplouvá téma těhotenství více na povrch v době, kdy začínáme se sexem, ale jinak může být oblast rodičovství na míle vzdálená tomu, čím se běžně v této životní etapě zabýváme. A pak stačí chvilka a život se tak nějak obrátí vzhůru nohama.