Ach ty internety… Všechny ty fejsbuky, vocapy, instáče, majnkrafty, tindry, snepčety… Znáte to taky? Jdete s kamarády večer ven… bavíte se do té doby, než se ozve první zapípání. Píp – píp. Jak se na mobil podívá jeden, koukne i druhej, třetí, čtvrtej… a najednou je ticho… Palce pracují, listují, lajkují. Takzvaná chvilka s internety. Pořád častější nebo delší. A pak už to není chvilka, ale celý prointernetovaný víkend.

Řeč je o závislosti na internetu, což obsahuje závislost na on-line hrách, sociálních sítích, aplikacích a on-line pornografii. Nemilé je, že mezi nejohroženější skupiny patří právě děti, dospívající a studenti vysokých škol. Její zákeřnost tkví v tom, že používání internetu je společensky přijatelné, vyžadované, ba dokonce nutné. Internet používají děti ve škole, my v práci, je běžným prostředkem komunikace s blízkými i neznámými. Negativní dopady nadměrného používání internetu jsou plíživé – s největší pravděpodobností závislí netrpí takovými zdravotními potížemi jako závislí na drogách (nejčastější u závislosti na internetu jsou bolesti šíje, zad, hlavy a očí) a nemá na sebe uvalenou exekuci jako při závislosti na hazardu (výjimkou mohou být on-line placené hry). Jak tedy poznám, jestli jsem já nebo mé dítě závislé?

Hlavními znaky závislosti na internetu jsou kladné odpovědi na otázky:

• Stává se internet, hry a aplikace středobodem mého života?
• Zažívám velkou radost, uvolnění, euforii, pokud se znovu připojím?
• Prodlužuji dobu, kterou na internetu trávím?
• Pokud se nemohu připojit, cítím nervozitu, smutek?
• Mám kvůli používání internetu konflikty s okolím? Zlobím se sám na sebe, že jsem opět trávil na internetu hodně času?
• Zkoušel jsem s internetem přestat, a nešlo mi to?

To, že je závislost na internetu fenoménem, kterým se začali zabývat i odborníci, dokazuje také vznik několika diagnostických testů. Můžete například vyzkoušet Chenovou škálu závislosti na internetu, která je v české verzi dostupná on-line (jak jinak ;)) zde http://poradna.adiktologie.cz/otestujte-se/.

Co s tím, když jsem já anebo moje dítě závislé?

Dopřál bych vám samozřejmě jednoduchý recept, který bude zaručeně fungovat. S internetem to ale není takové jednoduché a se závislostí už vůbec ne. Proto vám nabídnu alespoň pár doporučení, které zpracovala Kimberley Young:

• Změňte režim dne. Je potřeba rozbít dosavadní vzorce závislostního chování. V době, kdy dítě trávilo čas na internetu, naplánujte jiné aktivity. Naopak, dopřejte mu být on-line v jinou dobu a dny, než je zvyklé.
• Nastavte hranice, kdy a jak dlouho bude dítě trávit čas na internetu. Odborníci doporučují nastavit alespoň ze začátku používání internetu častěji na kratší dobu.
• Upozorňujte. Na sledování času tráveného na internetu používejte upozornění, časomíru. Nově dokonce fungují aplikace, které sledují čas místo vás a následně aplikaci vypnou.
• Nejlepší cesta je abstinence. Když se nedaří omezovat používaní určité aplikace nebo hry, vymažte ji a přestaňte ji používat úplně.
• Připomínejte. V těžkých chvílích oceníme sepsání negativ, která přinesla závislost, a pozitiv, která s sebou nese omezování internetu.
• Čas trávený na internetu je potřeba nahradit činnostmi, které dítěti přináší radost a pozitivní zážitky.

A čím můžete přispět jako rodič?

• Budujte blízký, důvěrný a otevřený vztah s dětmi, komunikujte s nimi, plánujte společně trávený čas a aktivity.
• Mějte přehled o užívání internetu, monitorujte jeho používání, zajímejte se o to, co dítě na internetu baví, k čemu ho využívá.
• Vy jste vzorem, jak používáte internet. Pokud vaše společné večeře probíhají více ve společnosti mobilů než sebe navzájem, asi velký průlom v omezení používání internetu u svých dětí neuděláte…
• Vyhledejte odbornou pomoc pokud závislost na internetu začíná být neúnosná.

Peter zastával v letech 2010-18 pozici vedoucího Linky bezpečí, služby, která dětem a mladým lidem v krizi pomáhá zdarma již od roku 1994 let. Vystudoval biologii a psychologii na Univerzitě Konštantína Filozofa v Nitře. Při studiu pracoval na Detské lince záchrany. Absolvoval psychoterapeutický výcvik SUR. Od roku 2003 žije v Praze, kde se věnuje činnosti v neziskových organizacích. Pracoval jako vedoucí KC Sananim a na odboru prevence MŠMT.

Všechny články autora (10)