Moje dítě je šikanováno – co mám dělat?

10. 1. 2022 5 minut čtení
12-18 let 4-6 let 7-11 let

Nikdo z nás rodičů nechce, aby bylo jeho dítě šikanováno. Přesto se to děje a téměř na každé škole se se šikanou setkáme. Pojďme se podívat na to, jak šikanu rozeznat od pošťuchování, čím je typická. Jak jako rodiče můžeme být svému dítěti nápomocní. A co můžeme požadovat po učitelích a vedení školy při systematickém řešení šikany.

Co je sranda a co už šikana?

Přesto, že asi každý máme nějakou představu o šikaně, slyšeli jsme o ní v minulosti v nejrůznějších příbězích, je dobré si na začátek formulovat základní rysy a stupně. A odlišit si ji od legrácek a pošťuchování.

Šikana je záměrné psychické nebo fyzické ubližování, chcete-li týrání, využívání převahy jednotlivce nebo skupiny nad druhým člověkem či skupinou. Objevuje se nerovnováha (aktuální psychická převaha, silová, početní apod.) – protože cílem je vyvolání strachu.

Šikana se děje opakovaně a děje se pro agresi samotnou. Nemusí jít tedy například o zisk peněz.

Při šikaně se „baví“ vždy jen jedna strana. Oběť má z toho nepříjemné pocity. Například stud, ponížení, strach atp.

Šikana má 5 stupňů, podle závažnosti a upevněnosti agresivního chování ve skupině. Vrcholem je, když všichni ve skupině přijmou fakt, že ubližovat je normální. Oběť se už nebrání a agresivní je většina skupiny. Přihlížející nepomohou a nic neřeší.

Šikana se mezi dětmi nejčastěji děje ve škole, v zájmových kroužcích, ale i „venku“, v kyberprostoru.

Co udělat jako první, když zjistím, že je mé dítě šikanováno?

Někdy se o ubližování dozvíme od samotného dítěte, jindy od jeho kamaráda nebo učitele. Také ho můžeme sami postupně rozkrýt, když dítě začne nerado chodit do školy, objeví se bolesti břicha a snaha se škole/kroužku vyhnout.

V takovém případě je vždy třeba mít na paměti:

  • Ocenit, že se dítě svěřuje – muselo překonat ohromný strach a stud. Často také vyhrožování agresorů nebo pocity viny oběti.
  • Nezlobit se, že nám to dítě neřeklo, když se to dovím odjinud (spolužák/učitel) a vyjádřit pochopení pro obavy a stud.
  • Věřit dítěti a nebagatelizovat.
  • Vyslechnout si vše a ujistit ho o pomoci a podpoře, i o tom, že škola to musí řešit.

Optimální postup vedoucí k nápravě

Na začátek je potřeba říci, že rodič nemá sbírat důkazy, to je povinnost školy. Konkrétně má škola celou situaci prošetřit a zjistit si fakta. Šikanu ve škole řeší nejčastěji výchovný poradce či metodik prevence a často bývá přizván školní psycholog nebo externí odborník přes šikanu. Nedoporučujeme, aby šli rodiče sami řešit problém s rodiči agresora – většinou je to „přilévání oleje do ohně“ konfliktu.

Pokud jde o šikanu mimo školu nebo kroužek, je na místě oslovit Oddělení sociálně právní ochrany dětí (OSPOD na Městském úřadě) v místě bydliště, či oslovit Policii.

Co dělat, když jde o šikanu ve škole:

  1. Domluvit si schůzku ve škole, ideálně za přítomnosti obou rodičů, aby nebyla převaha pedagogů. Přítomný by měl být třídní učitel a výchovný poradce. Rodiče by měli dostat prostor popsat, co o chování ve třídě vědí, popsat incidenty a požadovat od školy prošetření šikany. Dále požadovat zápis z jednání, kde bude formulovaný termín dalšího setkání. Odnést si kopii zápisu domů – je pak o co se opřít. Nedoporučujeme řešit situaci tzv. „mezi dveřmi“.
  2. Pedagogové vyslechnou všechny žáky ve třídě. Pochopitelně vedou rozhovor odděleně s obětí, agresorem i ostatními svědky. 
  3. Škola má povinnost ochránit své žáky a má na to nástroje zvýšeného dozoru – do třídy umístit asistenta, zajistit stálou přítomnost někoho dospělého ve třídě i na chodbách i o přestávkách. 
  4. Pokud byla šikana dlouhodobá, je nutné pracovat s celou třídou, aby se znormalizovala pravidla chování v kolektivu. Ideálně zrealizovat několik setkání formou her, scének a diskuzí.  
  5. Pedagogové musí uložit agresorům tresty, jako jsou poznámka, důtka nebo zhoršená známka z chování, aby byla jasná zpráva od školy „šikana u nás neprojde jen tak“.

Třídní učitel nechce nic slyšet, řešení odkládá či situaci zlehčuje

Bohužel i to se stává. Opakovaně se setkáváme se situací, kdy škola situaci bagatelizuje a neřeší. Pak je nutné být asertivní a konat:

  • sejít se i s vedením školy
  • chtít zmíněný zápis
  • zatlačit se dá upozorněním, že oslovíme Českou školní inspekci (ČŠI) nebo zřizovatele školy
  • oslovit zřizovatele
  • oslovit Českou školní inspekci

Tématu šikany se autorka článku věnuje i v našem podcastu Na tenké Lince.

Neváhejte se poradit na Rodičovské lince. Věděli jste, že s námi můžete komunikovat i prostřednictvím CHATu?

Zaujal vás tento příspěvek?

Nenechte si ujít i další zajímavá témata, kterým se Zuzana Karásková Ulbertová na Lince bezpečí věnuje.

Registrací souhlasíte se zpracováním osobních údajů.

Linka bezpečí vás potřebuje

Dětem a mladým lidem můžeme být neustále nablízku díky lidem, jako jste Vy. Podporujte nás pravidelně!

Další možnosti podpory

Zuzana Karásková Ulbertová

Zuzka je vystudovaná psycholožka (FSS MU Brno), která pracuje na Lince bezpečí jako krizová interventka již od roku 2002. Zároveň pracuje jako konzultantka Rodičovské linky. Několik let strávila jako psycholožka v pedagogicko-psychologické poradně. Přes 10 let provozuje svou poradenskou praxi s dospělými i dětskými klienty. Vedle telefonické i přímé práce s klienty se věnuje i e-mailovému poradenství. Zuzka je matkou dvou dcer, které jsou pro ni každodenní inspirací i „školou života“.

Všechny články autora (4)