Alkoholismus v rodině: je dědičný nebo hraje roli výchova?

5. 5. 2022 5 minut čtení
12-18 let 4-6 let 7-11 let

Netrpí jen alkoholik, ale celý rodinný systém. A co teprve ti nejbezbrannější, kteří mají především poznávat svět, sami sebe a rozvíjet svůj potenciál? Co děti, kterým se nedostane funkčního modelu chování – co budou předávat dále, až sami vyrostou?

Proč být dobrým rodičem?

Alkoholismus je potřeba vnímat jako nemoc, která rozloží celou rodinu. Není to tedy zdaleka jen bolest samotného alkoholika, ale i jeho okolí. Rodič alkoholik v důsledku závislosti není schopen plnit rodičovou úlohu. Selhává také jako vzor, skrze který se dítě učí vnímat svět a samo sebe. To má samozřejmě vliv na formování jeho sebevědomí, důvěry ve druhé lidi nebo na schopnost čelit překážkám v životě.

Selhání závislého rodiče se dále může projevovat jako zanedbávání potřeb dětí, psychické vydírání a nátlak nebo i fyzické týrání. V dysfunkční rodině panuje nucená tabuizace – dítě se nesmí svobodně vyjadřovat o tom, co cítí a vnímá. Vše se točí kolem překrucování reality, přetvářek a lhaní. To nutí děti fungovat na úplně jiné věkové úrovni, než na jaké se aktuálně nachází. Musí předčasně dospět a leckdy naplno převzít zodpovědnost nejen za sebe a své sourozence, ale často i za samotné rodiče. Jedním z dopadů takto chaotické a nespolehlivé domácnosti je vznik nestabilních základů, ze kterých se potom dospívajícímu hodně špatně manévruje v dospělém věku. Takový jedinec přepne spíše do režimu přežívání v nebezpečném a nehostinném světě než do fáze dalšího rozvoje či zdravého fungování.

Součástí ukradeného dětství je potom v dospělosti život v extrémních pólech, neschopnost se uvolnit, přílišná sebekritika, neustálá staženost a naprosté nezvládání emocí (typicky smutku, strachu a hněvu). To se velmi promítá i do pracovních, přátelských nebo partnerských vztahů.

Co jsem zažil, to jsem

Pozitivní je, že stresující rčení typu: „Jaká matka, taková dcera“ se vůbec naplnit nemusí. Samozřejmě nás do jisté míry formuje prostředí, v němž vyrůstáme. Nicméně další volba je už na každém člověku nehledě na to, co se mu v minulosti stalo. Alkoholismus rozhodně dědičný není! Spousta alkoholiků dokonce pochází z fungujících rodin a k pití je přivedla vypjatá životní událost.

Dospělí, kteří vyrůstali v alko-rodině a měli tak model pití jako řešení problémů, mohou mít vyšší pravděpodobnost, že se stanou sami závislí. To však záleží na více faktorech, jako je vlastní snaha a vůle, míra sebereflexe a motivace skutečně chtít něco změnit.

To se týká i otázky, jací jsou potom dospělí z nefunkčních rodin sami rodiče pro své děti. Na to jednoduchá odpověď neexistuje, jelikož se zde nabízí mnoho scénářů. Ty nejextrémnější jsou, že buď člověk prostě dál jede v zajetých kolejích, třeba i sám zneužívá nějakou látku a kopíruje patologický model, který viděl doma. Nebo se snaží s tím bojovat, čerpá z korektivních (nápravných) zkušeností a pak je vysoká šance, že bude mít krásně fungující a spokojenou rodinu. Zkrátka to, jakým způsobem člověk s traumatem naloží, je hodně individuální.

Děti vůbec nemusí trpět tím, co rodič zažil v dětství.

Rozhodně není vše ztraceno, ať už vyrůstáte v jakýchkoli podmínkách. Děti z alkoholických (a obecně nefunkčních) rodin většinu dospělého života hledají sami sebe a snaží se žít lépe, než to zažívaly doma. Co tedy dělat, pokud se alkoholismus v rodině již vyskytl nebo dokonce stále ovlivňuje veškeré dění?

  • Vyhledejte pomoc!

Není to žádná ostuda, naopak! Patří to ke schopnostem zralého uvědomělého člověka. Obraťte se na odborníka, který bude vědět, co dělat. Může jím být adiktolog, který přímo řeší téma závislostí, psycholog, sociální pracovník, školní metodik prevence nebo terapeut, který problematice alkoholismu rozumí. Pokud se zatím ještě necítíte na osobní setkání, začněte zavoláním: třeba na Linku bezpečí, kde pracují lidé, kteří vás budou umět nasměrovat dále a mohou vám i předat další kontakty.

  • Prolomte tíživé tabu!

Čím dříve začnete situaci řešit, tím lépe to půjde a může se vám i hodně ulevit. Prolomte „tutlání“ problémů, protože tím vaše obtíže jen narostou. Promluvte si s lidmi, kterým věříte. Může to být kamarád, babička nebo paní učitelka ve škole.

  • Nejste na to sami!

Někdy už jen to samotné uvědomění, že se něco nepříjemného a těžkého neděje jen mě, může být nápomocné a léčivé. Nemusíte být na své traumatické zážitky sami. Hodí se mít parťáka nebo průvodce, který vás podpoří v těžších momentech.

I když se vám to možná nyní zdá skoro nemožné, usilovnou prací na změně zažitých vzorců chování, myšlení a cítění si může každý budovat vlastní život přesně v souladu s tím, co chce a co potřebuje. Kdy začínáte vy?

Autorka se tématu věnuje i v našem podcastu „Na tenké Lince“:

Zaujal vás tento příspěvek?

Nenechte si ujít i další zajímavá témata, kterým se Pavlína Doležalová na Lince bezpečí věnuje.

Registrací souhlasíte se zpracováním osobních údajů.

Linka bezpečí vás potřebuje

Dětem a mladým lidem můžeme být neustále nablízku díky lidem, jako jste Vy. Podporujte nás pravidelně!

Další možnosti podpory

Pavlína Doležalová

Psycholožka PhDr. Pavlína Doležalová se specializuje na poradenství, koučování a krizovou intervenci dospělých dětí alkoholiků. Pomáhá jim zvládat psychosomatické obtíže, překonat obavy ze životních změn a efektivně řešit různá náročná rozhodnutí. Je průvodcem dospělých dětí ve vztazích, v nichž se obvykle potýkají s nedůvěrou, také v otázkách vlastního sebevědomí a identity nebo v práci, kde mají tendenci podléhat workoholismu. Další informace můžete nalézt na jejím webu: www.zarivenitro.cz

Všechny články autora (9)