Panická porucha nebo vysoký pocit úzkosti se projevuje náhlými epizodami intenzivního strachu až hrůzy. Objevují se někdy jako reakce na spouštěč, ale přichází také z ničeho nic. Obvykle trvá několik minut. Někdy se ale může vracet ve „vlnách“, a to i po dobu dvou nebo tří hodin. Pokračovat
O výchově dětí bylo napsáno mnoho knih a snad každá matka si vyslechne více či méně vyžádané rady, jak by měla k dítěti přistupovat a jak správně vyřešit ten či onen problém. Bohužel se tyto rady mohou lišit v názoru na to, co je ve výchově správné a také není jisté, zda budou pro konkrétní dítě a konkrétní situaci fungovat. Často můžeme z úst rodičů slyšet: „vyzkoušeli jsme všechno, ale na něj nic neplatí.“ Pokračovat
V dalším článku věnovaném vícečetným rodinám bych se chtěla zaměřit na způsoby, kterými mohou rodiče aktivně podporovat dobré vztahy mezi dětmi. Připomínám, tak jak jsem to popsala v předchozích dvou článkách, že všechny děti potřebují, aby si jich rodiče všímali a dávali jim najevo svou náklonnost a přijetí. Počáteční a zcela přirozené soupeření dětí o náklonnost a pozornost rodičů postupně nahradí při dobrém vedení pocit sourozenecké soudržnosti, vzájemného porozumění a respektu. Jak takového cíle dosáhnout? Pokračovat
V minulém článku jsem se zaměřila na význam věnování pozornosti dětem, na to, aby ve vícedětných rodinách byla pozornost rozdělována přiměřeně a pro děti srozumitelně. Je to základ pro to, aby se děti v rodině cítily dobře a zároveň se mohly rozvíjet jejich hezké vzájemné vztahy. To však samo o sobě nestačí. Děti potřebují, aby je rodiče přijímali takové, jaké jsou. Pokračovat
Rozhovor o provozu Linky v době karantén a omezení. Článek vyšel na ct24.ceskatelevize.cz a přinášíme Vám jeho přepis. Problémy v rodině, pocit osamělosti nebo deprese provázejí děti v době nouzového stavu. S těmito problémy se nyní častěji obrací na Linku bezpečí. Kvůli psychickým problémům svých potomků se ozývají také rodiče. Vyplývá to z dat, která webu ČT24 poskytla mluvčí neziskové organizace Regina Jandová. Provoz Linky přitom komplikuje karanténa nebo onemocnění jejích zaměstnanců. Pokračovat
Současnou situaci můžeme vnímat jako velmi nejistou. V mnoha ohledech se jedná o dobu nenormální. Péče o sebe si nyní zaslouží Vaši pozornost. Zasloužíte si, aby Vám bylo dobře. Na telefon a chat Linky bezpečí se ozývají děti a mladí dospělí, kteří zažívají úzkosti často spojené s omezením pohybu, změnou školního provozu či náročnými podmínkami doma, ze kterých není možné odejít. Nepříjemné pocity a strachy zažívají nejen děti, ale i dospělí. Najdete zde několik tipů, co můžete udělat a možná už i děláte pro sebe a Vaše děti. Pokračovat
V další sérii článků zaměřených na vztahy ve vícedětných rodinách bych se chtěla věnovat účinným rodičovským strategiím, které napomáhají dobrým sourozeneckým vztahům. Pozitivní vztah mezi sourozenci totiž není samozřejmostí, ale vytváří se postupně a přístup rodičů při tom hraje důležitou roli. Pokračovat
Vděčnost je pojmenováním toho, čeho si ve svém životě ceníme, čeho si vážíme. Pokud se dá vděčnosti prostor, ještě lépe pokud se vděčnost doslova „pěstuje“ (dále se dočtete, jak na to), postupně nás naplňuje radostí, spokojeností, pocitem vnitřního klidu. Pozitivní události, vztahy a věci v našem životě, ke kterým směřujeme naše ocenění, tedy naši pozornost skrze vyjádření vděčnosti. Čemu věnujeme pozornost, to roste. Pokračovat
V tomto článku navazuji na úvod do tématu spletitých vztahů ve vícečetných rodinách (viz můj článek Vícečetné rodiny, šance a rizika). Zaměřuji se v něm na období tří až čtyř let po příchodu nového dítěte do rodiny. Mým cílem není podat návod jak ošetřit starší dětí v prvních týdnech při tak velké změně, to totiž většina rodičů velmi dobře zvládá. Spíše bych chtěla poukázat na některé náročné situace a jejich rizika, když miminko odroste a začne se aktivně ucházet o své místo v rodině. Konflikty mezi sourozenci a jejich soupeření o pozornost rodičů jsou přirozené a zdravé, potíže však může Pokračovat
Každý ví, že děti pláčou. Každý ví, že i to jeho dítě bude plakat. Přesto však lidé bývají intenzitou a četností pláče svého malého kojence zaskočeni, o čemž svědčí množství publikací na téma „jak dítě utišit“. Ani já jsem na tom nebyla jinak. Každovečerní pláč mého několikaměsíčního syna mě vedl k hledání „zaručených způsobů“, jak pláč zastavit. A během tohoto hledání jsem narazila na knihu, která na dětský pláč pohlíží z trochu jiného úhlu pohledu. Autorka totiž tvrdí, že utišení pláče není ten cíl, ke kterému bychom měli směřovat. Pokračovat