Pokud jste četli předchozí části (1. díl, 2. díl), nejspíš už víte, jak navázat komunikaci s dítětem, u kterého se Vám zdá, že se trápí. Je možné, že se Vám povedlo dítě podpořit, vyslechnout, že se mu povídáním s Vámi ulevilo. A co víc, máte pocit, že Vám dítě věří a pomalu se Vám svěřuje s věcmi, které ještě nikomu neřeklo. Pro dítě to může být velmi úlevné, pro Vás to ale může skrývat jednu nepříjemnou past… Pokračovat
Lucie Zelenková
Minule jsme se zamýšleli nad tím, jak vůbec dítě oslovit, navázat s ním nějaký kontakt, pokud máte pocit, že ho něco trápí. Podívali jsme se společně na to, že bývá dobré dát dítěti dost času a prostoru, nespěchat s nevyžádanými radami a přistupovat k situaci s otevřeností k tomu, co uslyšíme a respektem k tomu, co chce dítě. Možná že právě teď nechce nic. Ani naše super promyšlené „dospělácké“ řešení. Pokračovat
Lucie Zelenková
Blíží se léto, prázdniny… kromě odpočinku čas i na nějaké to dobrodružství, trochu jiné než to „pandemické“. Třeba na letním táboře, u strejdy nebo u babičky. Bez tlaku školních povinností, rodičů nebo hromady kroužků. Možná jste ale už dospělý a na prázdniny u sebe budete mít nějaký čas i dítě, které takříkajíc není vaše. Jste babička, děda či teta, ale také sportovní trenér nebo vedoucí letního tábora. Těšíte se na společně strávený čas, vymýšlíte a plánujete aktivity… jenže ouha. Někdy hned, někdy až po pár dnech vidíte, že dítě jaksi není ve své kůži. Na chvíli se Vám povede ho Pokračovat
Lucie Zelenková 
Distanční výuka, rok zavření doma, stereotyp, neustále se měnící nařízení vlády, ponorka, sociální izolace, strach o zdraví své i svých blízkých, stesk po kamarádech – a to vše bez nějakého deadlinu, jasného data, kdy tohle všechno skončí (a bude líp). Nejistota o stavu budoucnosti. I to je každodenní realita pandemických dní. Jak si mohou přetížené děti a mladiství ulevit? Pokračovat
Pavlína Doležalová 
Alkohol – nejrozšířenější (a navíc společností tolerovaná) droga. V České republice je něco přes milion uživatelů alkoholu, kteří spadají do kategorie tzv. problematických – a to jsou ještě „jen“ ti, o kterých ze statistik víme. Je otázkou, kolik z nich si uvědomuje strašlivý dopad každodenních hrůz na své děti, které drtivá většina alkoholiků má. I ony ale jednou vyrostou… Pokračovat
Pavlína Doležalová 
Panická porucha nebo vysoký pocit úzkosti se projevuje náhlými epizodami intenzivního strachu až hrůzy. Objevují se někdy jako reakce na spouštěč, ale přichází také z ničeho nic. Obvykle trvá několik minut. Někdy se ale může vracet ve „vlnách“, a to i po dobu dvou nebo tří hodin. Pokračovat
Andrea Květoňová 
Školní fobie je něco, s čím se řada dětí potýká. Jedná se o velký strach ze školy, školního prostředí, třídního kolektivu či nějaké části dění ve škole. Strach je zdravá a přirozená emoce. Když ale přeroste ve velkou úzkost, začíná omezovat a jako nebezpečné vnímáme i obvyklé situace, pravděpodobně se jedná o fobii. Fobie může mít různé projevy od úzkosti, pláče, strachu ze školy, přes odmítání, chození za školu až po agresivní chování ve škole. Pokračovat
Martina Vávrová 
Rozhovor o provozu Linky v době karantén a omezení. Článek vyšel na ct24.ceskatelevize.cz a přinášíme Vám jeho přepis. Problémy v rodině, pocit osamělosti nebo deprese provázejí děti v době nouzového stavu. S těmito problémy se nyní častěji obrací na Linku bezpečí. Kvůli psychickým problémům svých potomků se ozývají také rodiče. Vyplývá to z dat, která webu ČT24 poskytla mluvčí neziskové organizace Regina Jandová. Provoz Linky přitom komplikuje karanténa nebo onemocnění jejích zaměstnanců. Pokračovat
Regina Jandová 
Současnou situaci můžeme vnímat jako velmi nejistou. V mnoha ohledech se jedná o dobu nenormální. Péče o sebe si nyní zaslouží Vaši pozornost. Zasloužíte si, aby Vám bylo dobře. Na telefon a chat Linky bezpečí se ozývají děti a mladí dospělí, kteří zažívají úzkosti často spojené s omezením pohybu, změnou školního provozu či náročnými podmínkami doma, ze kterých není možné odejít. Nepříjemné pocity a strachy zažívají nejen děti, ale i dospělí. Najdete zde několik tipů, co můžete udělat a možná už i děláte pro sebe a Vaše děti. Pokračovat
Martina Vávrová 
Vděčnost je pojmenováním toho, čeho si ve svém životě ceníme, čeho si vážíme. Pokud se dá vděčnosti prostor, ještě lépe pokud se vděčnost doslova „pěstuje“ (dále se dočtete, jak na to), postupně nás naplňuje radostí, spokojeností, pocitem vnitřního klidu. Pozitivní události, vztahy a věci v našem životě, ke kterým směřujeme naše ocenění, tedy naši pozornost skrze vyjádření vděčnosti. Čemu věnujeme pozornost, to roste. Pokračovat
Andrea Květoňová 
