Strach má velké… zuby

16. 5. 2017 4 minuty čtení
0-3 roky 12-18 let 4-6 let 7-11 let

Říká se, že strach má velké oči. Ale v situacích, na které se v následujícím článku zaměříme, má spíš strach velké zuby. Budeme se totiž věnovat strachu ze zvířat, která na ulicích našich měst a obcí potkáváme nejčastěji – strachu ze psů. Povíme si, čeho je třeba se skutečně bát, jak se chovat, abychom předešli nechtěným konfliktům a jak reagovat na strach našich dětí.

Strach je přirozený

Strach je přirozený. Je to jedna z reakcí našeho organismu, která nám zajišťuje přežití. Ale děti se často bojí věcí, které nám, dospělým, připadají naprosto neškodné. Je pro nás srozumitelný strach z obrovského, vrčícího rotvajlera, ale pokud netrpíme fobií ze psů, nerozumíme strachu z malého pudlíka, který nadšeně vrtí ocáskem. A naprosto nepochopitelný je pak strach z plyšového psa, samozřejmě pokud dítko nemá předchozí špatnou zkušenost. Jenže co s tím? Dítě brečí, odmítá se k plyšákovi byť jen přiblížit a naše „vysvětlování“, že plyšový pes nekouše, vůbec nezabírá.

Emocím se nedá poručit

Ve chvíli, kdy se dítě bojí, i když podle nás není nijak ohroženo, je třeba vydat se jinou cestou. To první a nejdůležitější je strach dítěte přijmout – emocím se totiž nedá poručit a „neboj se“ obvykle nezabírá. Máme mnohem větší naději na úspěch, když tuhle větičku nahradíme například vhodnějším „jsem s tebou“ spolu s klidným tónem a objetím. Když si uvědomíme, že strach z neznámého – a pro dítě je neznámý téměř celý svět – je přirozený. A když dítku umožníme zvětšit vzdálenost od obávaného objektu a přibližovat se vlastním tempem.

V klidu a bezpečně

U živých pejsků je vhodné zaujmout pozici mezi psem a dítětem, ideálně bokem ke psovi, a zvířete si buď vůbec nevšímat (ani se na něj přímo nedívat), nebo pokud to nevypadá, že by vás pejsek minul, klidným, pochvalným tónem na něj mluvit, případně mu nastavit ruku dlaní nahoru k očichání.  Tímto chováním zároveň uklidňujete celou situaci – psa i dítě, a zároveň chráníte dítě vlastním tělem a pozornost psa převádíte od dítěte k sobě. Pro zodpovědného majitele je pak samozřejmostí si psa v blízkosti dětí přivolat a nenechat ho děti nebo vás obtěžovat, pokud si kontakt nepřejete.

A na závěr několik tipů:

1. Nebezpečí hrozí doma

Psi, které potkáte na ulicích, naštěstí ve většině případů nebezpeční nebývají – k pokousání dítěte psem dochází ve valné většině případů v domácnosti a jde o následek nekontrolovaného kontaktu mezi dítětem a rodinným psem nebo psem známých.

2. Bezpečné minimum

Naučte děti bezpečné minimum kontaktu se psy, i když se bojí – když budou vědět, co dělat, budou se bát méně – nemávat rukama (ruce do kapes nebo založit na hrudi), stát bokem, nedívat se přímo na psa, nenaklánět se nad psa, hlasitě zívnout (v „psovštině“ to znamená „jsem nejistý, nechci konflikt“).

3. Komunikujte

Lidé jsou tvorové společenští – ostatně to je jednou z věcí, která nás se psy spojuje – a k tomu patří i to, že o tom, co se nám líbí, nelíbí, jak se cítíme a co chceme, mluvíme – se svými dětmi, s jinými lidmi… a překvapivě často nás pochopí i ti psi.

Zaujal vás tento příspěvek?

Nenechte si ujít i další zajímavá témata, kterým se Ivana Kuglerová na Lince bezpečí věnuje.

Registrací souhlasíte se zpracováním osobních údajů.

Linka bezpečí vás potřebuje

Dětem a mladým lidem můžeme být neustále nablízku díky lidem, jako jste Vy. Podpoříte nás?

Ivana Kuglerová

Ivana pracuje na Lince bezpečí od roku 2014. Nejprve zastávala pozici konzultantky, byla tedy první pomocnou rukou pro děti na telefonu. Posléze působila jako intervizorka, což obnáší vedení směny, pomoc kolegům se závažnými hovory, vedení hovorů s dospělými v situaci akutního ohrožení, komunikace s úřady a policií nebo vedení workshopů. Ivana vystudovala obor psychologie na Univerzitě Karlově v Praze. Dlouhou dobu také pracovala s nevidomými. Kromě telefonické krizové intervence se věnuje literární tvorbě, překládání a výcviku psů.

Všechny články autora (2)

Titulní fotografii v tiskové kvalitě si můžete stáhnout zde.