Proč a jak pěstovat vděčnost

Různě náročné životní situace

Některé situace, často ty nejtěžší, život přinese nečekaně. Například úmrtí někoho blízkého. Nemoc. A jiné. Zvlášť ty nepředvídané bývají těžké přijmout. Znáte to zvolání: „Nemůžu tomu uvěřit!“ Mozek se brání: „To přece nemůže být pravda!“

Co mají těžké situace společného s vděčností?

Překvapivě mnoho. Pokud dáme vděčnosti prostor a začneme ji rozvíjet, uvidíme, že se nám například postupně může zlepšovat spánek nebo dostavovat pocit celkové spokojenosti, zlepšovat se mohou i naše mezilidské vztahy, naše zdraví, posilovat se může i motivace a chuť podnikat projekty, výlety, aktivity. Zejména nám umění „vnímat svou vděčnost“ může být jedním z našich vlastních zdrojů, o který se opřeme, když budeme potřebovat více energie nebo motivace třeba právě v náročném období.

Například při truchlení nad úmrtím blízkého člověka můžeme postupně, po odeznění největší bolesti a smutku, směřovat naši pozornost a naše díky právě k ocenění (vděku) za to, že jsme s tímto člověkem mohli být, žít, kamarádit se, spolupracovat, strávit s ním kus našeho života. Děkovat za to.  Jak píše K. Gibran v Prorokovi: „Vaše radost je váš neskrývaný žal. … Cítíte-li žal, pohlédněte znovu do svého srdce a uvidíte, že vpravdě pláčete pro to, co bylo vaší radostí“.  

Kudy k vděčnosti?

Je vícero cest, nabídnu zde dvě z nich. Pro obě platí doporučení si je nejen „myslet“, ale také si je psát. Třeba do „Deníku vděčnosti“. Psaní podtrhuje náš prožitek vděku. Navíc se kdykoliv můžeme zpětně podívat, co jsme si na svých životech pěkného našli, za co jsme cítili vděk.

První možnost je najít si každý den alespoň tři věci, za které jsme vděčni. Možná vám to přijde ze začátku těžké, takové věci, zážitky, situace, rozhovory, události v každodenním běhu dne najít. Zkuste vytrvat. Mohou to být úplně jednoduché věci, například že počkal řidič autobusu a neodjel nám před nosem nebo že se nám podařila večeře, která všem chutnala. Že jsme v pořádku dojeli domů. Že nám dobře dopadly výsledky u lékaře. Že jsme mohli jet do práce s kolegou a příjemně si popovídat nebo že jsme přes den zašli na svou oblíbenou lekci jógy. Zasmáli jsme se dobrému vtipu. Usmál se na nás někdo přes den. Usmáli jsme se my na někoho. Cítili jsme vůni čerstvě posečené trávy.

Své „denní vděčnosti“ si můžete pravidelně uvědomovat, třeba každý večer před usnutím a nejlépe si je i zapsat. Můžete si z toho udělat i doma svůj soukromý rituál, můžete jej sdílet i s partnerem, s rodinou, dětmi, kdy třeba po večeři každý člen rodiny v duchu nebo nahlas projde své „vděčnosti dne“. Záleží na každém, co mu bude vyhovovat.

Druhou možností je psát si seznam, do kterého své vděčnosti postupně budete zaznamenávat. Schválně, jak rychle se dostaneme ke 100 vděčnosti? Jedním z cílů tohoto cvičení je začít si uvědomovat i drobné, dříve nepovšimnuté, součásti každého dne.

Skrze vděčnost otevřeme dveře pocitu „dobra“, budeme si pěstovat pocit štěstí a spokojenosti, které budou o to více proudit směrem k nám a skrze nás se šířit dál. Budeme také o to silnější pro nejrůznější náročné situace a období, které s sebou život přináší.

---

 

Tento článek je věnován naší dlouholeté kolegyni, která nás náhle opustila. Pro všechny z nás byla právě studnicí „vděčností dne“.

Hanko, děkujeme ti.

Linka bezpečí.