Jak skloubit dětské a rodičovské představy?

20. 4. 2017 3 minuty čtení
12-18 let 4-6 let 7-11 let

Také zažíváte chvíli, kdy se slovní přestřelka zvrhne do hádky nebo ani nevíte, jak se to stalo? Také se někdy po určité chvíli zamyslíte nad tím, že vlastně vůbec nevíte, o čem se doma mluvilo a vybaví se vám známé pořekadlo „já o voze a ty o koze“? Nemůžeme si 100% sdělit to, jak se na svět díváme a jak ho prožíváme, ale stojí za to se o to pokusit

„Mami, už se jenom párkrát vyspím a budou velikonoční prázdniny! To bude bezva!“

„No, to bude bezva,“ odfrkne mamka, „a co jsi pro to bezva udělal?!.“

Dětské představy jako scénář k filmu

Před námi jsou velikonoční prázdniny a děti se těší na nadcházející volno. Nechávají se unést představou bezuzdné volnosti a v hlavě si přehrávají scénář nezadající si se scénáři hollywoodských filmů – od barvení vajíček, koledování, k přestřelkám mezi stromy a šermování v lese nebo hraní si na doktorku.

Rodičovské představy jako řeka Nil

Scénář rodiče je dlouhý jako Nil a je v závěsu na žebříčku bohatosti obsažených fantazií – od toho, kdo, kde a kdy pořídí barvy na vajíčka, kam šoupnout děti v pracovní době a proboha, kdo bude vyfoukávat vejce a schraňovat cibulové slupky? S očima přilepenýma v seznamu úkolů a praskajícího diáře ve švech si rodič stále opakuje svoji mantru, že si konečně odpočine v důchodu a optimista věří na posmrtný život.

Jak to dát dohromady?

Každý den rodiče a děti čelí odlišnostem představ a realitě číhajících povinností. Změny, jako třeba velikonoční prázdniny, v sobě nesou kumulaci povinností a stresu, potenciál k propuknutí konfliktů a potřebě odkládat přebytečné, nahromaděné myšlenky. Často jsou právě naši nejbližší, kteří se, také zaujatí vlastní představou, dostanou do palebného pole a často koupí i to, co by za jiných okolností nebyl žádný problém. Jsme vlastně často netrpěliví právě proto, že se nám nakupí naše povinnosti na základě našich představ (mimochodem my jim to dovolíme), kterými se necháváme v důsledku i unést. Z plného poháru tak plíživě začíná přetékat nahromaděné.

Zaujetí pro vlastní úhel pohledu je o to silnější, o co nám takový pohled něco dává nebo bere. Než se pustíme do dialogu se svými dětmi, je dobré se zamyslet nad tím, a je to otázka několika vteřin, zde stále máme na mysli, že svět každého z nás se minimálně trochu liší a přistupujeme k němu každý z jiného úhlu. Dalším krokem je snaha nahlédnout za vrata tajemné zahrady a pokusit se odhadnout důvod sděleného obsahu, abychom mohli příslušně zareagovat. Nakonec je vhodné odlišit, co z toho se dotýká osobně nás rodičů a co z toho je vyjádření prostých potřeb a pocitů druhého. Tím vzniká také žádoucí nadhled či odstup, a tudíž větší manévrovací pole mezilidského porozumění, ve kterém se dá lépe tančit. A nezapomeňme, že za směr a kroky tance jsme zodpovědní my – rodiče.

Zaujal vás tento příspěvek?

Nenechte si ujít i další zajímavá témata, kterým se Tereza Dufková na Lince bezpečí věnuje.

Registrací souhlasíte se zpracováním osobních údajů.

Linka bezpečí vás potřebuje

Dětem a mladým lidem můžeme být neustále nablízku díky lidem, jako jste Vy. Podpoříte nás?

Tereza Dufková

Tereza pracovala jako konzultant na Lince bezpečí tři předešlé roky, také více než rok a půl na Lince důvěry dětského centra. V současné době působí jako terénní sociální pracovnice pro ohrožené rodiny s dětmi v organizaci Lata – programy pro mládež a rodinu a také na pozici síťaře pro oblast Praha 8 v rámci projektu MPSV Systémový rozvoj a podpora nástrojů sociálně-právní ochrany dětí. Tereza vystudovala sociální práci na Univerzitě Palackého v Olomouci a aktuálně si dodělává navazující magisterské studium v tomto oboru. Má syna prvňáka a tři kočky. Věnuje se respektujícím přístupům v komunikaci rodič - dítě.

Všechny články autora (7)

Titulní fotografii v tiskové kvalitě si můžete stáhnout zde.