Moje dítě se řeže! Co dělat?!

1. 11. 2018 5 minut čtení
12-18 let 7-11 let

Každý rodič doufá, že tento problém nebude muset nikdy řešit – sebepoškozování vlastního dítěte. Přitom rodičů, kteří tomuto problému čelí, je v posledních letech víc a víc. Nejde však o „módu“, je to projev výrazné psychické nepohody a/nebo psychické křehkosti, který je potřeba společně řešit – dítě i rodič musí tahat za jeden provaz.

Sebepoškozování se stalo mezi mladými strategií, jak zvládat stres a psychické napětí. Uleví jim od nezvladatelných emocí. Samozřejmě je to však cesta nezdravá, nevhodná a krátkozraká (po krátké úlevě přichází často ještě větší propad). Přinášíme doporučení a tipy, jak jako rodič dobře reagovat.

To je strašný! Proč to dělá?!

Zjištění, že se náš potomek řeže může přinést celou paletu pocitů – od zděšení a znechucení, vzteku a strachu po zoufalství a bezradnost. Je to přirozené a pochopitelné, jsou to standardní reakce na nestandardní novou situaci. Není důvod si takové emoce vyčítat. Je však potřeba si při rozhovoru s dítětem zachovat chladnou hlavu, případně si dát chvíli času na zpracování svých vlastních emocí, než téma sebepoškozování začneme s dítětem řešit. Nekřičte, jinak se vaše dítě uzavře a nebude chtít spolupracovat. Lidé se řežou proto, že jim to na chvíli přinese úlevu od napětí, vnitřního vzteku, úzkosti či stresu apod. Jiné strategie jim přestaly fungovat, nebo jiné neumí či nemají, vnitřní napětí je příliš velké. Dá se také říct, že fyzická bolest v tu chvíli přehluší psychickou, která se pro ně stává nesnesitelnou. A to, že to mají „v rukách“, když přijde fyzická bolest, jim dává tolik chybějící pocit vlastní síly a moci.

Táhnout za jeden provaz. Rodič, dítě i psycholog.

V každém případě je tedy potřeba dát dítěti pochopení pro jeho náročnou situaci, kterou prožívá, vyjádřit mu podporu a snahu pomoci. Ptejte se, co ho trápí, co způsobuje jeho stres a napětí? Vyjádřete svou lásku k němu i své obavy a nutnost situaci společně řešit. Je totiž třeba říci, že jen velmi malé procento sebepoškozujících se tohoto návyku (ano, časem je to jako závislost) zbaví samo. Hodně důležité je tedy energii vložit do motivování dítěte ke spolupráci s psychologem. Ten mu může pomoci naučit se ventilovat silné emoce zdravým a efektivním způsobem. Naučit se se svými problémy svěřovat a nebrat je jako vlastní selhání. Hledat s dítětem jeho zdroje a opory, které mu pomůžou zvládat stresová období, krize a neúspěch. Posilovat sebevědomí dítěte, pomoci mu uvědomit si své silné stránky a dovednosti. Proto je potřeba domluvu na setkání u psychologa nebo psycholožky neodkládat.

Čeho se vyvarovat. A o co se snažit.

Nevyčítejte. „Jak jsi nám tohle mohla udělat?! Víš, jak z toho bude maminka smutná?“

Nekritizujte. „Co tě to napadlo za blbej nápad! Ty ses snad opravdu zbláznil?!“

Nevyhrožujte. „Chceš, aby tě zavřeli v blázinci? Takhle se na tu školu neodstaneš! Ještě jednou a zakážu ti hokej!“

Nezakazujte. „Máš zaracha, dokud se neuklidníš, a já tě budu jako policajt hlídat!“

Všechny tyto věty nás mohou napadat ze zoufalství, bezmoci a bezradnosti – to je přirozené. Je skvělé, když se nad nimi pozastavíme a zamyslíme, co mohou napáchat. Vyvolávají totiž v dítěti jen další pocit selhání, nezvládání svého života a napětí. Způsobují to, že se s námi přestane bavit, uzavře se do sebe, cítí se ještě víc samo a přestane spolupracovat. A to je přesně to, co nechceme.

Záměrem rozhovoru s dítětem o jeho sebepoškozování by totiž mělo být:

Pochopit, že to má dítě náročné a uznat to.

Dát mu prostor vyjádřit své myšlenky i pocity.

Vytvořit koalici s dítětem a motivovat ho ke spolupráci s psychologem, aby bylo možné řešit příčiny sebepoškozování.

Opakovaně ujišťovat o podpoře a snaze kdykoliv pomoci.

Kde se věnují tématu sebepoškozování podrobněji.

Naše anonymní Linka bezpečí (116 111) je tu pro mladé lidi nonstop a zdarma a nabízí možnost probrat důvody a příčiny sebepoškozování, poptat se na možná řešení, dostat kontakty na psychology. Nebo se „jen“ vypovídat a ventilovat emoce. Zároveň je možné volat ve chvíli, kdy na člověka padne chuť se pořezat – rozhovor se školeným konzultantem plný pochopení a podpory často přináší úlevu a nadhled, aniž by bylo nutné si nějak ublížit. Předejte jim naše číslo.

Pro rodiče, pedagogy a pečující osoby je pak k dispozici naše Rodičovská linka (606 021 021), která funguje od pondělí do čtvrtka od 13h do 21h a v pátek od 9h do 17h. Tam je možné probrat konkrétní vhodné kroky a reakce, možnosti psychoterapie i veškeré emoce a myšlenky, které zjištění sebepoškozování u blízkého dítěte přináší.

Zaujal vás tento příspěvek?

Nenechte si ujít i další zajímavá témata, kterým se Zuzana Karásková Ulbertová na Lince bezpečí věnuje.

Registrací souhlasíte se zpracováním osobních údajů.

Linka bezpečí vás potřebuje

Dětem a mladým lidem můžeme být neustále nablízku díky lidem, jako jste Vy. Podporujte nás pravidelně!

Další možnosti podpory

Zuzana Karásková Ulbertová

Zuzka je vystudovaná psycholožka (FSS MU Brno), která již přes 15 let pracuje jako krizová interventka na Lince bezpečí. Zároveň třetím rokem pracuje jako konzultantka Rodičovské linky. Několik let strávila jako psycholožka v pedagogicko-psychologické poradně. Přes 10 let provozuje svou poradenskou praxi s dospělými i dětskými klienty. Vedle telefonické i přímé práce s klienty se věnuje i e-mailovému poradenství. Zuzka je matkou dvou dcer, které jsou pro ni každodenní inspirací i „školou života“.

Všechny články autora (1)