První hovory o Modré velrybě se objevily na Lince bezpečí ve středu 12. 4. Dodnes jsme zaevidovali více než 20 telefonátů na toto téma, na online poradnu Projekt E-Bezpečí se obrátilo dalších 11 dětí. Chtějí informace o hře, zmiňují velký strach z případné manipulace „kurátory“, mají obavy o kamarády, a dokonce několik dětí zmiňuje, že hru začalo zkoušet.
Přiznáme se, že hodně poctivě řešíme otázku, jestli dalším článkem nepřiživíme mediální hysterii – tedy to, co tento fenomén nejvíce potřebuje k životu. Z hloupého hoaxu se může totiž velmi rychle stát skutečnost. Efekt nápodoby u případů, kterým byla věnována velká mediální pozornost, je totiž nepopiratelný fakt. Tzv. wertherův efekt aneb inspirace populárním příběhem není v českém mediálním prostoru neznámý. Uvést můžeme příklad z let 2003 a 2004, kdy probíhala série sebeupalování lidí (min. 14 případů), o kterých neustále informovala hlavně bulvární média. Ta totiž nejvíce přispívají k šíření tzv. nápodoby.
Děti jsou v tomto směru ještě více ovlivnitelné. Hlavní nebezpečí Modré velryby spočívá v tom, že je živené právě mediální pozorností – hra je popisována jako módní a hlavně masová záležitost, hledají se spojitosti se sebevraždami dětí i tam, kde žádné spojitosti nejsou, a vyvolává dojem jakési tajemnosti a exklusivity – tedy znaků, které jsou pro děti velmi lákavé.
Byť v České republice nebyl zatím popsán ani jeden případ ohrožení dítěte touto hrou, rozhodli jsme se zodpovědně informovat o rizicích a nabídnout doporučení jak pro dospělé, tak pro děti.
Linka bezpečí vypracovala několik doporučení pro ty, kteří princip hry začali napodobovat.
Upozorňujeme na to, že celý fenomén Modré velryby mohl být vytvořen s cílem získat silnou argumentaci pro větší kontrolu internetu. Děsivé obsahy, které hra s sebou nese, jsou samy o sobě velmi účinným marketingovým nástrojem – dokazuje to enormní zájem o vyhledávání spojení „modrá velryba“ ve vyhledávačích, psaní tzv. hashtagů nebo připojování se do skupin na sociálních sítích, na něž jsou přirozeně vázané příjmy z reklamy.
A rada na závěr? Každá mediální epidemie potřebuje jediné – ticho.
Peter zastával v letech 2010-18 pozici vedoucího Linky bezpečí, služby, která dětem a mladým lidem v krizi pomáhá zdarma již od roku 1994 let. Vystudoval biologii a psychologii na Univerzitě Konštantína Filozofa v Nitře. Při studiu pracoval na Detské lince záchrany. Absolvoval psychoterapeutický výcvik SUR. Od roku 2003 žije v Praze, kde se věnuje činnosti v neziskových organizacích. Pracoval jako vedoucí KC Sananim a na odboru prevence MŠMT.