První hovory o Modré velrybě se objevily na Lince bezpečí ve středu 12. 4. Dodnes jsme zaevidovali více než 20 telefonátů na toto téma, na online poradnu Projekt E-Bezpečí se obrátilo dalších 11 dětí. Chtějí informace o hře, zmiňují velký strach z případné manipulace „kurátory“, mají obavy o kamarády, a dokonce několik dětí zmiňuje, že hru začalo zkoušet. 

Přiznáme se, že hodně poctivě řešíme otázku, jestli dalším článkem nepřiživíme mediální hysterii – tedy to, co tento fenomén nejvíce potřebuje k životu. Z hloupého hoaxu se může totiž velmi rychle stát skutečnost. Efekt nápodoby u případů, kterým byla věnována velká mediální pozornost, je totiž nepopiratelný fakt. Tzv. wertherův efekt aneb inspirace populárním příběhem není v českém mediálním prostoru neznámý. Uvést můžeme příklad z let 2003 a 2004, kdy probíhala série sebeupalování lidí (min. 14 případů), o kterých neustále informovala hlavně bulvární média. Ta totiž nejvíce přispívají k šíření tzv. nápodoby.

Děti jsou v tomto směru ještě více ovlivnitelné. Hlavní nebezpečí Modré velryby spočívá v tom, že je živené právě mediální pozorností – hra je popisována jako módní a hlavně masová záležitost, hledají se spojitosti se sebevraždami dětí i tam, kde žádné spojitosti nejsou, a vyvolává dojem jakési tajemnosti a exklusivity – tedy znaků, které jsou pro děti velmi lákavé.
Byť v České republice nebyl zatím popsán ani jeden případ ohrožení dítěte touto hrou, rozhodli jsme se zodpovědně informovat o rizicích a nabídnout doporučení jak pro dospělé, tak pro děti.
Linka bezpečí vypracovala několik doporučení pro ty, kteří princip hry začali napodobovat.

Pro děti:

• Do hry nevstupujte. Je přirozené, že hra vyvolává zvědavost zjistit, jak hra funguje a jaké úkoly se plní. Tato zvědavost je přirozená, úkoly a principy hry je možné najít například na tomto odkazu http://echo24.cz/a/w5vg6/modra-velryba-co-stoji-za-hrou-jake-ukoly-vedou-deti-k-sebevrazde bez toho, že byste se do ní museli hlásit.
• Pobídky k sebevraždě, vydírání a manipulace k plnění úkolů jsou trestné činy.
• Není trestné do hry vstoupit, je důležité nenechat se zastrašit vydíráním a svěřit se dospělému. Pokud hru hrajete, přestaňte ji hrát a vystupte z ní, nikdo nemá právo vás vydírat. Máte právo zažádat o pomoc.
• Je extrémně nebezpečné sdílet své osobní údaje na internetu, protože se vystavujete riziku, že vás bude někdo obtěžovat, vydírat nebo vaše údaje může zneužít.
• Případné důkazy o vydírání a nabádání k tomu si ublížit si uchovejte. Použít můžete klávesu „print screen“ a vyfotit si obrazovku. Důkazy pak předejte Policii ČR.
• Tato doporučení předejte také tomu, o kom víte, že ho hra zajímá, nebo že se do ní zapojil.

Pro ty, kteří chtějí vyzkoušet zadávání úkolů:

• Může být lákavé si vyzkoušet, jaké to je někoho ovládat, v tomto případě to ale může být trestný čin, proto s tím nezačínejte.
• Zadávání a trvání na plnění úkolů za pomoci manipulace a vydírání je trestným činem (§175), stejně jako nabádání k sebevraždě (§144).
• Na internetu zanecháváte digitální stopu a je možné vás dohledat.

Pro rodiče:

• Mluvte se svými dětmi o nebezpečí na sociálních sítích.
• Zjistěte si co nejvíce o bezpečnějším používání internetu – např. www.e-bezpeci.cz
• Při stanovování hranic používání internetu nevyhrožujte tresty, spíše se zaměřte na budování důvěry.
• Pokud se vám dítě svěří, že se do hry zapojilo, oceňte jeho důvěru a začněte situaci řešit za pomoci odborníků a Policie ČR.

Upozorňujeme na to, že celý fenomén Modré velryby mohl být vytvořen s cílem získat silnou argumentaci pro větší kontrolu internetu. Děsivé obsahy, které hra s sebou nese, jsou samy o sobě velmi účinným marketingovým nástrojem – dokazuje to enormní zájem o vyhledávání spojení „modrá velryba“ ve vyhledávačích, psaní tzv. hashtagů nebo připojování se do skupin na sociálních sítích, na něž jsou přirozeně vázané příjmy z reklamy.

A rada na závěr? Každá mediální epidemie potřebuje jediné – ticho.

Peter zastával v letech 2010-18 pozici vedoucího Linky bezpečí, služby, která dětem a mladým lidem v krizi pomáhá zdarma již od roku 1994 let. Vystudoval biologii a psychologii na Univerzitě Konštantína Filozofa v Nitře. Při studiu pracoval na Detské lince záchrany. Absolvoval psychoterapeutický výcvik SUR. Od roku 2003 žije v Praze, kde se věnuje činnosti v neziskových organizacích. Pracoval jako vedoucí KC Sananim a na odboru prevence MŠMT.

Všechny články autora (10)