Když rodičovství nepřichází

29. 3. 2018 4 minuty čtení
0-3 roky

Možná, že je to téma, které své čtenáře bude hledat na našem blogu trochu obtížně. Přeci jen tu probíráme častěji témata ryze rodičovská. Je ale řada mladých lidí (a bohužel se rozšiřuje), kteří po vlastních dětech touží, těší se, až se jich bude toto všechno také týkat, ale stále čekají. A čekají na ně dlouho.

Vlastní zkušenost, nejlepší zkušenost

Sama mám dvě malé děti. Můžete si pomyslet, té se to mluví…. Na první dítě jsem čekala asi dva roky, od momentu, kdy jsme se pro ně oficiálně rozhodli. Bylo to období pro mou netrpělivou duši dlouhé, náročné a patřičně temné, přestože jsem věděla, že jsou na tom jiní mnohem hůř než já. Musela jsem psychicky i fyzicky padnout na kolena, abych pak postupně zase našla vlastní sílu. Hodně jsem během těch dvou let na výsledek tlačila, zlobila se, nevěřila si, vzdávala se, doufala a zase rezignovala. Chápu, že toto vše projít bylo naprosto nutné pro uvědomění si spousty užitečných věcí do života. Třeba, že na takové věci je moc dobré netlačit, ale nechat je plynout, protože děti tak nějak „vědí“, kdy mají přijít. Důvěřovat a zaměřit se na sebe a na to, co potřebuju teď, a ne někdy v budoucnu.

Když jsem čekala na svého druhého syna, už jsem se starala o jedno dítko, a to mě nemálo zaměstnávalo, ale taky jsem už věděla, co těhotenství, porod a kojení miminka obnáší. Jak obrovsky energeticky vyčerpávající první roky rodičovství dokáže být. Rozhodla jsem se, že každý měsíc, který budu mít před otěhotněním k dispozici, využiji pro přípravu na toto náročné období místo tesknění, že ještě nejsem těhotná. Podpořím svoji fyzičku. Užiju si, že ještě mohu dělat řadu věcí, kterých se potom budu muset na přechodnou dobu vzdát. Pracovala jsem, dělala vše možné. Nakonec to bylo hezké období, které bylo korunováno dalším pozitivním testem, i když to netrvalo na můj vkus právě krátce.

Chápu, že to, že jsem to zvládla s mým mužem já a mám dvě krásné děti, nezmenší počet žen a mužů, kteří řeší svým vlastním způsobem dosud nenaplněnou náruč.

Týká se Vás téma neplodnosti? Vězte, nejste v tom sami.

Kromě podpory na rovině tělesné pomocí klasické nebo přírodní medicíny, cvičení a posilování zdraví, existují také další možnosti, jak získat podporu v tomto složitém období. Mnoho psychoterapeutů se již cíleně zabývá neplodností a diskrétní podporou párů na cestě za miminkem. Není žádnou prohrou takového terapeuta navštívit. Pomůže to snížit hladinu stresu, projasnit komunikaci v páru a také otevřít další možnosti, podívat se na svou situaci trochu s nadhledem. Pokud pár prochází léčbou neplodnosti, může být podpora terapeuta klíčová ve zvládání stresujících vyšetření i zdravotních zákroků.

Existují také podpůrné skupiny pro ženy (nebo páry) trpící neplodností. Ženy, které nemohou otěhotnět, často nemohou o tom, co prožívají, mluvit otevřeně se svým okolím. To buď už má vlastní děti a má „svých starostí dost“, nebo otěhotnění přišlo snadno a problematice neplodnosti nerozumí a bagatelizují ji („moc to řešíš, zkus na to trochu nemyslet a jeď na dovolenou, může za to psychika“). Nebo neplodní už prostě nechtějí monotematicky druhé zahlcovat pořád tím samým. Může být proto úlevné mluvit otevřeně o tom, co neplodnost obnáší, klidně zcela nekorektně a bez obalu ve skupině dalších lidí, kteří přesně vědí, o čem je řeč.

 

 

Zaujal vás tento příspěvek?

Nenechte si ujít i další zajímavá témata, kterým se Hana Nečina Vaníčková na Lince bezpečí věnuje.

Registrací souhlasíte se zpracováním osobních údajů.

Linka bezpečí vás potřebuje

Dětem a mladým lidem můžeme být neustále nablízku díky lidem, jako jste Vy. Podporujte nás pravidelně!

Další možnosti podpory

Hana Nečina Vaníčková

Hanka se pohybuje na Lince bezpečí už od roku 2001. Poslední roky před mateřskou dovolenou působila jako vedoucí směny. Po mateřské nastoupila jako konzultantka na Rodičovské lince. Momentálně je doma se svým druhým synem a s Linkou udržuje kontakt přes e-mailové poradny - pro děti i pro rodiče a současně jako konzultantka chatu Rodičovské linky. Vystudovala jednooborovou psychologii na UK v Praze. V současné době působí jako dula v rámci Českých dul, kde absolvovala dvouletý výcvik. Je také studentkou psychoterapeutického výcviku v Biosyntéze. Věnuje se lektorování a vedení podpůrných a růstových skupin.

Všechny články autora (4)