Rodiče, v sobotu ráno: „Co dneska podnikneme?“ Děti: „Hlavně žádný výlet! Budeme doma a stavět lego!“ Rodiče se často snaží svým dětem zajistit program, který by je všestranně rozvíjel, motivoval k výkonům a umožnil jim trávit čas smysluplně a kvalitně. Přece “ty naše” děti nebudou sedět doma… No… a vážně je sedět doma někdy tak špatné? V článku bych se chtěla věnovat hlavně mladším, předškolním či čerstvě školním dětem. Pokračovat
Tereza Morysková 
Název článku je samozřejmě pouhá provokace. Na Rodičovské lince jsme se jednomyslně shodli, že s bitím dětí jakožto výchovnou metodou nesouhlasíme, a rodičům, kteří své děti trestají fyzicky, budeme nabízet i jiný výchovný přístup. Jsme zastánci názoru, že uplatňovat vůči dítěti fyzické násilí není nutné, ale naopak může škodit, chceme-li vychovat řádného, šťastného a sebevědomého člověka. Mnoho lidí, včetně některých odborníků, však fyzické tresty hájí a doporučuje. Proto jsem se rozhodla, že se podívám na důvody, které pro své přesvědčení uvádějí. Pokračovat
Ludmila Boková 
S kyberšikanou se již setkal každý druhý dospívající. Na Lince bezpečí věnujeme tomuto tématu zvýšenou pozornost. Jedním z důvodů je zvyšující se počet dětí, které nám volají kvůli šikaně a kyberšikaně. V roce 2016 to bylo nejvíc hovorů za poslední 4 roky – přijali jsme 2239 hovorů. Problém kyberšikany řeší spíše dívky a obecně o něco starší děti (14-15 let), kvůli šikaně ve školním prostředí volají spíše chlapci a děti v mladším věku (12-13 let). Pokračovat
Regina Jandová 
Chtěla bych se s vámi podělit o zkušenost, jak NEPŘEDÁVAT dítě z oslavy u kamaráda. Náš příběh začíná zcela nevinně. Klárka byla pozvaná na oslavu ke kamarádce. Její rodiče se domluvili, že si dceru vyzvednou sami nebo ji přivezou rodiče další kamarádky, která byla na oslavu také pozvaná. Bohužel i v dnešní pokrokové době mobilních telefonů může nastat situace, kdy si lidé v komunikaci zcela neporozumí a nakonec dítě zůstane samotné na ulici. Jak se to může stát? Poměrně jednoduše. Pokračovat
Kateřina Lišková 
Vztahy v rodině významným způsobem ovlivňují emoční vývoj dítěte a podílejí se na utváření vzorců chování, na základě kterých bude dítě v budoucnu řešit své vlastní životní situace a problémy. Harmonické a trvalé rodinné vztahy nevzniknou ze dne na den, ale je potřeba na nich pracovat. A na co se ve vztahu k dítěti zaměřit? Pokračovat
Regina Jandová 
Na Rodičovské lince není téma raného rodičovství zdaleka tím hlavním. Přesto si troufám tvrdit, že to, jak prožijeme těhotenství, porod a šestinedělí, do jisté míry formuje to, jak se nám bude jako rodičům našich dětí dařit a jak se budeme v této roli cítit… Pokračovat
Hana Nečina Vaníčková 
Mateřská je mimo vše, co už o ní bylo řečeno, také obdobím, kdy jsme my ženy často oběťmi fyzického útoku. Útoku, který je společensky únosný a hledí se na něj se shovívavostí. Útoku ze strany vlastních dětí. Zkouší naše hranice, práh bolesti a tělesnost svoji i ostatních. Má tělesnost dostává zabrat už pár let. Taková rána hlavou do nosu, lícní kosti, do zubů či jiných částí obličeje je velmi bolestivá záležitost. Řada matek a otců to jistě může potvrdit. Některé z těchto pohybů byly dříve dané nekoordinovaností batolete. Ty se však s časem proměnily na řízené a jasně zacílené mlácení a kousání. Pokračovat
Radka Liebezeitová 
Začátek letních prázdnin se nedal na Lince přehlédnout. Děti začaly volat mnohem častěji dopoledne, najednou jsme víc a víc mluvili o sexu, do detailu probírali, jak se dělá těhotenský test a kdy tak bývají ty plodné dny. Řešili jsme lásky a mluvili o šikaně na letních táborech. Ano, prázdniny jsou tady! Pokračovat
Tereza Morysková 
Tentokrát bych se chtěla věnovat přiměřenému tempu při činnostech s batoletem, ale i starším dítětem. A také klidu a dobré náladě. Podle mých zkušeností je nepřiměřené tempo rodičů, a to na více rovinách, jednou z častých příčin konfliktů a vzteklých záchvatů dítěte. Rodiče totiž občas nedávají dítěti dostatek prostoru a času pro jeho vlastní aktivitu nebo při přechodu od jedné činnosti k druhé, mylně předpokládají, že dítě na jejich výzvu bude reagovat okamžitě, a příliš rychle startují do vlastní nespokojenosti. Tedy ztrácejí klid a dobrou náladu, a přicházejí tak o základní předpoklad, aby dokázali pomoci dítěti v jeho „neštěstí“. A malér je na světě. Pokračovat
Ludmila Boková 
Obecně se setkáváme s názorem, že příčinou psychických problémů je především naše minulost, tedy přesněji řečeno dětství. Pokud jsme byli jako děti něčemu vystaveni nebo o něco ochuzeni, odráží se to i v dospělosti. Je samozřejmě nezpochybnitelné, že traumatické zážitky z dětství a prostředí, ve kterém vyrůstáme na nás zanechávají nesmazatelnou stopu. Ovšem můžeme být v dospělosti šťastní bez ohledu na to, co jsme prožili? Na tuto otázku se snaží, ve své knize „Nikdy není pozdě na šťastné dětství“, odpovědět finský psychoterapeut Ben Furman a zároveň dokázat, že přestože na nás naše zážitky mají velký vliv, nejsme vězni vlastní minulosti. Pokračovat
Regina Jandová 
