Možná máte podobnou zkušenost jako jiní rodiče odrostlejších batolátek a předškoláků. Zdá se, že potomek nevnímá příliš, co se kolem děje, je většinu času ve svém světě. Kouká rozmlženým pohledem kamsi, zatímco ostatní pružně reagují, on/a si mluví pro sebe nebo něco vypráví bez ohledu na dění kolem sebe, zůstává pozadu nebo se naopak do něčeho vrhá a nereaguje na Vaše výzvy. Pokračovat
Hana Nečina Vaníčková 
Náš článek na blogu vychází v momentě, kdy už děti do školek nastoupily a nějakým způsobem se s docházkou potýkají. Vždy se vyplácí dítě na to, že nastoupí do školky, připravit předem. Mluvit s ním o tom, jak to ve školce chodí, co ho čeká, že tam bude bez rodičů…Dítě tak postupně přivyká faktu, že přijde tato pro ně zcela zásadní změna. Pokračovat
Hana Nečina Vaníčková 
Nenechte si prostřednictvím webových úložišť nahlížet do svého soukromí. Tentokrát bude řeč o internetových serverech pro sdílení souborů, jako je například Rajče nebo Ulož.to. Mnoho z nás je někdy využilo. Ke sdílení fotografií z dovolené, večírku či rodinných akcí. Ne vždy si ale uvědomíme, že kromě babiček a tetiček mohou fotografie nás či našich ratolestí shlédnout i lidé s poněkud jinými úmysly. Pokračovat
Jakub Zámečník 
„Každé dítě je originál, má své potřeby. Ničemu neprospěje, když budeme různé reakce svých dětí na tutéž situaci srovnávat. Jen to buduje řevnivost a konflikty mezi nimi navzájem a bariéru nepochopení mezi námi a dětmi.“ Pokračovat
Zuzana Karásková Ulbertová 
Diskuse na veřejnosti mě inspirovala k tomu zamyslet se nad omyly a bludy, které o Lince bezpečí kolují. Je přirozené, že lidi mají zkreslené představy o fungování neziskových organizací a je potřeba neustále vysvětlovat, jak naše služby reálně probíhají. Tak schválně, najdete si tady svou mylnou představu o lince? 🙂 Pokračovat
Peter Porubský 
Na Lince bezpečí máme několik nástěnek. Jsou to pro nás celkem důležité prostory pro sdílení různých informací, nápadů nebo třeba kontaktů na další organizace. Dnes se chci ale věnovat především jedné z nich – je to nástěnka se vzkazy a poděkováními od klientů (dětí). A věřte, je to velká „nabíječka baterek“ hnací motor, který nám vždy připomene smysluplnost a užitečnost naší práce. Pokračovat
Vlaďka Šnoblová 
Asi mi dáte za pravdu, že často už od momentu, kdy žena otěhotní, se o své dítě začíná bát. Nejde o nic patologického, ale o běžné obavy ve smyslu: aby bylo zdravé, aby bylo spokojené a nedělo se mu nic zlého. Tento strach vychází z fyziologické potřeby své dítě chránit, aby přežilo. Někdy se ale rodiče potýkají s obavami, které omezují jejich běžné fungování a také velkou měrou ovlivňují zdravý vývoj dítěte. Pokračovat
Hana Nečina Vaníčková 
Aneb, když se děti ptají a dospělí bojí. Na rovinu si můžeme říct, že smrt a strach ze smrti není zrovna čtenářsky atraktivní téma. Jenže když se začne ptát a bát syn nebo dcera, je na čase vytáhnout hlavu z písku a čelit realitě. Koneckonců smrt je jediná jistota, kterou v životě máme a můžeme se spolehnout, že se s ní všichni časem setkáme. Před ní tedy neutečeme. Jak o smrti mluvit, je však mnohdy nejasné. Obzvlášť, pokud dotazy na toto téma nekončí a přechází v obavu a úzkost. Být připraven, znamená nebýt zaskočen. Pokračovat
Radka Liebezeitová 
„Mám pocit, že žiju skrze svého sedmiletého syna. Všechno co prožívá on, prožívám i já. Jsme tak spojení, že spolu sdílíme pocity, prožitky. Když se mu něco přihodí, nesu to hůř než on. Všechna jeho trápení prožívám jako jeho vlastní. Moje duševní rozpoložení zcela závisí na tom, jak se cítí on.“ Pokračovat
Kateřina Schmidová 
Dnes o problému ze skupiny nejtěžších, o závislostech! Lékaři je označují jako nemoc, závažnou duševní poruchu. Léčba závislostí je dlouhým a bolestným procesem. Může však vést ke svobodě! Ačkoliv závislost přichází do života plíživě a nenápadně, sama od sebe nikdy nezmizí. Je třeba proti ní zabojovat. Pokračovat
Andrea Květoňová 
