Vztahy v rodině významným způsobem ovlivňují emoční vývoj dítěte a podílejí se na utváření vzorců chování, na základě kterých bude dítě v budoucnu řešit své vlastní životní situace a problémy. Harmonické a trvalé rodinné vztahy nevzniknou ze dne na den, ale je potřeba na nich pracovat. A na co se ve vztahu k dítěti zaměřit? Pokračovat
Regina Jandová 
Na Rodičovské lince není téma raného rodičovství zdaleka tím hlavním. Přesto si troufám tvrdit, že to, jak prožijeme těhotenství, porod a šestinedělí, do jisté míry formuje to, jak se nám bude jako rodičům našich dětí dařit a jak se budeme v této roli cítit… Pokračovat
Hana Nečina Vaníčková 
Mateřská je mimo vše, co už o ní bylo řečeno, také obdobím, kdy jsme my ženy často oběťmi fyzického útoku. Útoku, který je společensky únosný a hledí se na něj se shovívavostí. Útoku ze strany vlastních dětí. Zkouší naše hranice, práh bolesti a tělesnost svoji i ostatních. Má tělesnost dostává zabrat už pár let. Taková rána hlavou do nosu, lícní kosti, do zubů či jiných částí obličeje je velmi bolestivá záležitost. Řada matek a otců to jistě může potvrdit. Některé z těchto pohybů byly dříve dané nekoordinovaností batolete. Ty se však s časem proměnily na řízené a jasně zacílené mlácení a kousání. Pokračovat
Radka Liebezeitová 
Začátek letních prázdnin se nedal na Lince přehlédnout. Děti začaly volat mnohem častěji dopoledne, najednou jsme víc a víc mluvili o sexu, do detailu probírali, jak se dělá těhotenský test a kdy tak bývají ty plodné dny. Řešili jsme lásky a mluvili o šikaně na letních táborech. Ano, prázdniny jsou tady! Pokračovat
Tereza Morysková 
Tentokrát bych se chtěla věnovat přiměřenému tempu při činnostech s batoletem, ale i starším dítětem. A také klidu a dobré náladě. Podle mých zkušeností je nepřiměřené tempo rodičů, a to na více rovinách, jednou z častých příčin konfliktů a vzteklých záchvatů dítěte. Rodiče totiž občas nedávají dítěti dostatek prostoru a času pro jeho vlastní aktivitu nebo při přechodu od jedné činnosti k druhé, mylně předpokládají, že dítě na jejich výzvu bude reagovat okamžitě, a příliš rychle startují do vlastní nespokojenosti. Tedy ztrácejí klid a dobrou náladu, a přicházejí tak o základní předpoklad, aby dokázali pomoci dítěti v jeho „neštěstí“. A malér je na světě. Pokračovat
Ludmila Boková 
Obecně se setkáváme s názorem, že příčinou psychických problémů je především naše minulost, tedy přesněji řečeno dětství. Pokud jsme byli jako děti něčemu vystaveni nebo o něco ochuzeni, odráží se to i v dospělosti. Je samozřejmě nezpochybnitelné, že traumatické zážitky z dětství a prostředí, ve kterém vyrůstáme na nás zanechávají nesmazatelnou stopu. Ovšem můžeme být v dospělosti šťastní bez ohledu na to, co jsme prožili? Na tuto otázku se snaží, ve své knize „Nikdy není pozdě na šťastné dětství“, odpovědět finský psychoterapeut Ben Furman a zároveň dokázat, že přestože na nás naše zážitky mají velký vliv, nejsme vězni vlastní minulosti. Pokračovat
Regina Jandová 
Víte, jaký je rozdíl mezi psychologem a psychiatrem? A jak do toho zapadá psychoterapeut? Co to znamená, když vám někdo doporučí navštívit psychologickou pomoc? Co očekávat, když se někam objednáte? Kam se objednat, když potřebujete péči o vlastní duši? A co nám často brání tomu, abychom pomoc vyhledali? Zapomeňte na úpisy krví! Tahle péče je nezávazná. Pokračovat
Tereza Dufková 
Rozvod není akt, který můžeme považovat za něco, co naším životem jen tak bezbolestně projde a týká se rodičů i dětí. Je součástí naší životní cesty, má své zákonité fáze, které by však měly mít někde konec. Je často provázen šokem, že se vztah rozpadá a mění se vše, na co jsme byli zvyklí. Následně by se měla dostavit emoční reakce (v podobě vzteku a lítosti atp.), která je důležitá pro hojení našeho zranění a ztráty. V poslední řadě by mělo dojít k vyrovnání se se situací rozvodu a přesměrování energie do nového života. Pokračovat
Kateřina Schmidová 
Přemýšleli jste někdo o tom, co se vám honí hlavou, když se nacházíte ve svízelné situaci a máte požádat o pomoc, přijmout nabízenou pomoc nebo pomoc odmítnout? Dětem děláme vzor k nápodobě a předpoklady k tomu, jak se budou chovat k druhým – jak pomoc nabídnout, jak si o ni říci a jak ji přijmou. Není to tak úplně prokázané, ale děti nám umí číst myšlenky a co hlavně, mají pozoruhodnou schopnost odkoukávat to, jak se chováme podle svých přesvědčení a očekávání. Často ani nezáleží na tom, co nahlas říkáme, ale co děláme. Pokračovat
Tereza Dufková 
Přemýšleli jste někdy nad tím, jak to máte s tím, když vám někdo nabídne pomoc? Přijmete ji? Nebo ne? Nebo když pomoc nabízíte, očekáváte její přijetí či odmítnutí? Jak se zachováte, když se dostanete do takové situace, kdy pomoc potřebujete? Poznáte to? Možná to také záleží na tom, kde a za jakých okolností stojíme… Pokračovat
Tereza Dufková 
