Linka bezpečí | Jak provést dítě neúspěchem?

Zpět

Jak provést dítě neúspěchem?

Johana Malá
Selhání je nezbytné pro rozvoj houževnatosti a sebekontroly. Mluvit o důležitosti neúspěchu, jak na něj reagovat a jak se z něj poučit, to jsou úkoly nás, rodičů. Děti se potřebují naučit žít a fungovat v prostředí, které je nastavené na úspěch a vyrovnat se s neúspěchem. Jak selháním a neúspěchem provést dítě a ještě z toho vytěžit?

Winston Churchill, který byl po svých dvou klíčových neúspěších za první světové války degradován a vyhozen z admirality, aby o několik let později sjednotil a vedl národ v nejtěžších dnech druhé světové války, vnímá úspěch jako „Schopnost kráčet od neúspěchu k neúspěchu, bez ztráty nadšení.“

Když se zamyslíme, uvědomíme si, jak důležité a všudypřítomné selhání v životě je. Například při vědeckém výzkumu jsou marné pokusy denním chlebem. Víte, kolikrát musí útočník vystřelit na branku, než dá gól? Například Jaromír Jágr v baráži o extraligu 2018/19 z 56 střeleckých pokusů, ze 22 šancí a z 36 střel proměnil 10 gólů.[1]

Trošku mě děsí představa spojení neúspěchu a rodičovství. Obzvlášť ve srovnání se zmíněnými  hokejovými brankami! Každý den rodičovství, je pro mě výzva. Někdy se povede dát gól nebo přihrát, jindy ne. Pochopila jsem, že to, co je silnější, než výchova je, jak já přistupuji ke svým selháním, která do našich dnů s dětmi patří. Bohužel se za svá selhání osobně stydím – ale považuji to za normální. Naštěstí mám šanci děti naučit, že selhání do mého života patří.

Příběhy naší hodnoty, začínají v rodině, kde jsme vyrostli. To, co se o sobě dozvíme jako děti a jak se v dětství naučíme přistupovat ke světu, určuje směr, který od nás buď bude vyžadovat, abychom značnou část svého života strávili bojem o znovuzískání sebeúcty, nebo nám dodá naději, odvahu a odolnost pro další cestu.[2]

Asi každý z nás zažil někdy neúspěch. Mně se okamžitě vybaví neúspěšné přijímačky na střední. Pro teenegera to byla pohroma. Pravda, máma mi říkala, že jsem „lempl“, ale nijak mé prožívání nezlehčovala. Ani mě nenechala se v tom průšvihu utopit. Dopřála mi nadhled, laskavost a pochopení.

Jak provést dítě neúspěchem?

  • Nezlehčovat prožívání dítěte: „Takových situací ještě zažiješ…“
  • Nenechat dítě se v nezdaru utápět: „Neučila ses! Tak teď se v tom pěkně vykoupej“
  • Nabídnout přijetí: „Nepovedlo se to, ale pořád jsi naše a takovou tě máme rádi“
  • Dodat odvahu: „Pokud chceš na tuhle školu, zkusíme opravný termín a podat odvolání. Nebo prostě příští rok. Má smysl si na to počkat“
  • Tudy ne: Zamyslet se společně nad tím, proč to tentokrát nevyšlo.
  • Plán: Co mohu příště udělat jinak.
  • Použijte metaforu k náhledu na dílčí ne/úspěch: Třeba metaforu mozaiky:

Představte si život jako mozaiku. Neúspěch ji nevyplňuje celou, jsou jen některými dílky mozaiky. Kolem nich jsou nejrůznější pocity jako je stud, také ale zklamání, vztek, smutek a další. Jaké jiné dílky může dítě vidět? Nabídněte naději, zápas, odolnost, odvahu a také úspěch. Neúspěch není určující pro celou mozaiku, život, osobnost. Mohou ale sloužit jako zdroj změny, zlepšení, kreativity a růstu. Tady si znovu vypůjčím slova Winstona Churchilla: „Úspěch nemá konce, neúspěch není osudný: odvaha pokračovat, to se počítá.“

Cvičení pro Vás: Dokážete si vzpomenout na svůj neúspěch?

  • Vyprávějte dětem o svých neúspěších a jak jste se s nimi vyrovnali.
  • Řekněte dětem, že nejsou sami, kdo prožívá při neúspěchu to samé. Ostatní děti neúspěch také zažívají.
  • Hrajte „Člověče, nezlob se!“ a slavte každou prohru.
  • Buďte takovým dospělým, v jakého chcete, aby dítě vyrostlo – to je mnohem silnější než celá výchova. (Mohu dítě podporovat v odvaze udělat chybu, ale ve skutečnosti záleží zejména na tom, čeho si dítě všímá ohledně mého vztahu k neúspěchu.) Jednoduše buďte příkladem.

Stud a neúspěch

Ještě jednou ke studu, který sama v tomto spojení prožívám:

Neúspěch je pro dítě bolestný zejména proto, že při něm zažívá vedle dalších pocitů také stud. Stud je neoddělitelně spojený se strachem, že dítě nikdo nebude mít rád. Pokud se podaří stud pojmenovat a dítě podpořit tak, aby si uvědomilo svou hodnotu, kterou určuje ono samo, dodáte mu naději a odvahu. Stud a neúspěch se tak stanou pouze dílčí součástí většího příběhu.

Před týdnem jsem se zúčastnila jednoho výběrového řízení, o kterém jsem si myslela, že ho mám v kapse. Přišla jsem domů a děti se na mě sesypaly: „Tak co, mami, máš tu práci?“ Říkám: „Holky, nevybrali mě.“ Do chvíle ticha se ozve starší dcera a říká: „Mami, to nevadí, zkusíš to příště.“  S lehkým úsměvem na tváři si sama pro sebe říkám.. „jo, prostě to zkusím příště!“

Prožitkem neúspěchu se dotýkám sama sebe v určité hlubině, kam jinak nelze vstoupit. Jdu až na dřeň. A když se tam podívám, vidím silnou dávku soucitu. Se sebou, ale hlavně s druhým. Je to místo, ve kterém druhému odhaluji svou zranitelnost a dovoluji druhému napojit se na své nejryzejší já. Chce to odvahu, ale má to obrovskou sílu.

Z úspěchu se člověk nic nenaučí, jen z neúspěchu. Neúspěch nutí ke změně, může být proměněn ve stavební kámen. Úspěch přináší uspokojení, ale zároveň i stagnaci a strach ze změny. Je zvláštní, že toužíme po světě bez selhání, ale nikdy se nám nepodaří takového stavu dosáhnout.

_______________

[1] Hokej.cz. Www.hokej.cz [online]. Praha 9: BPA sport marketing, 2019 [cit. 2022-06-09]. Dostupné z:  

[2] BROWN, Brené. Síla zranitelnosti. Přeložil Alena ŠVECOVÁ. Praha: Návrat domů, [2015]. ISBN 978-80-7255-345-7.

Neúspěch může být celoživotní téma – pokud si ho z něj uděláme. Neúspěch může být dočasná nepřítomnost úspěchu. Neúspěch může znamenat dobrou zkušenost – „touhle cestou ne.“ Záleží, z jakého úhlu pohledu se chceme dívat.

Kam pokračovat dál

Videa, články, podcasty

Pochybovat o sobě je běžná součást dospívání