JAK MÍT PRO STRACH UDĚLÁNO (několik tipů pro rodiče i děti)

20. 4. 2020 5 minut čtení
12-18 let 4-6 let 7-11 let Tipy a rady

Čeho se nejčastěji bojíme? Ztráty zdraví, nákazy nemocí, neúspěchu, odmítnutí, změny, neznáma, bolesti, různých signálů, které čteme jako ohrožující (i když třeba ve skutečnosti nejsou), zesměšnění, zážitku frustrace (pocitu, že nedostaneme, co jsme čekali), nejrůznějších dalších ztrát, smrti a dalších.

Jsme-li vedeni strachem, vše, co děláme, je hrozně namáhavé a únavné.

Výzkumy prokázaly, že co naše chování významně určuje právě při strachu, je amygdala, vývojově nejstarší část mozku. Rozpoznávání a reakce na podněty spojené hlavně s nepříjemnou událostí jsou velmi pohotové a předbíhají reakce rozumové. Odtud se rodí vznik reakce na strach, jako je strnutí (nehybnost), tachykardie (rychlý srdeční tep), zvýšené dýchání, sevření žaludku a vylučování stresových hormonů.

Strach nelze z našeho prožívání jednoduše „vypustit“ nebo „z hlavy vymazat“, i když bychom si to možná někdy i přáli. Třeba v situacích, kdy nás strach spíše zatěžuje, než aby dobře varoval před reálným nebezpečím. Např. nás zablokuje před dalším postupem (před vstupem do nového prostředí, např. do nové třídy), zastaví před vědomým podstoupením změny (i když vedoucí ke kvalitativně lepšímu životu) nebo výkonem, třeba sportovním.

První pomoc proti strachu

Když se strach nedá „zrušit“, co proti němu můžeme dělat?

Každý z nás máme několik přirozených zdrojů pro práci se svým strachem. Je na nás, zda je budeme aktivně využívat. Představte si situaci, ze které máte strach buď Vy jako dospělí nebo Vaše děti. Například strach z neúspěchu Vaší práce u šéfa, u dětí třeba strach před odběrem krve nebo zkoušením ve škole (nebo si nejlépe doplňte sami svou „situaci se strachem, která je pro nás zbytečná“).

„Neboj se!“ nefunguje.

Máme asi všichni vyzkoušeno, že „neboj se“ bývá sice jedna z prvních rad, která člověka napadne, zároveň je tou radou, která téměř jistě nezafunguje. Strach se nedá „zahnat“.

„Odpoutejte od strachu pozornost“, to funguje!

První pomoc proti strachu, která se dá vyzkoušet vždy, je odpoutat od něj pozornost. Vědomě se zaměstnat něčím jiným. Každému bude fungovat něco trochu jiného, proto nabízíme hned několik tipů k vyzkoušení:

Motto: parafráze „O bubácích“ (J.K. Rowling: Harry Potter a vězeň z Askabanu) – Může někdo říct, jak bubák vypadá? To nikdo neví. Bubáci mění tvar, berou na sebe podobu toho, čeho se člověk nejvíce bojí. Proto jsou tak děsiví. Naštěstí existuje velice jednoduché kouzlo, které bubáka zažene: spolehlivě ho zneškodní smích. Musíte ho přinutit, aby na sebe vzal podobu, která vás samotné opravdu pobaví. Tím ho spolehlivě zneškodníte.  

1) Zapojte své tělo: Rozkročte si nohy na šíři boků, dejte ruce v bok, lokty nechejte směřovat mírně ven a hlavu vzhůru, v hrudníku můžete udělat mírný záklon. Udělejte tři hluboké nádechy a výdechy nosem, ideálně s dechovou zádrží mezi nimi, například vše na tři doby. A několikrát to zopakujte.

Nebo se opřete zády o stěnu nebo o strom nebo opěradlo židle, jestli sedíte. Vnímejte páteř po celé její délce. Od shora si uvědomujte jednotlivé obratle. Máme jich 34. Zkuste je všechny napočítat, jak je budete postupně cítit. Budete se u toho muset trochu ohýbat, otáčet, naklánět.

2) Zapojte své smysly: Vdechujte vůni. Noste při sobě levandulový krém nebo malou krabičku s kávovými zrny. Proveďte tři soustředěné nádechy a výdechy nosem, se zádrží dechu mezi nimi. Spočítejte, kolik uvidíte po cestě pampelišek. Vyjmenujte všechno, co je kolem třeba červené.

3) Zapojte svou mysl (racionální aktivitu): Vzpomeňte, co jste měli minulou sobotu na večeři. Jakou písničku máte rádi? Vyjmenujte jména všech spolužáků ze základní školy.

4) Zapojte své duchovno: Představte si v co největším detailu, jak podle vás vypadá Bůh? Nebo univerzum/zdroj/vesmír/nekonečno…?

A další pomoc?

Kromě těchto „kroků první pomoci“, máme možnost se připravovat i dopředu na to, jak se strachem pracovat. Například zabývat se protipólem strachu – odvahou. Odvaha není nepřítomností strachu. Je reakcí na něj. Je odpovědí, že strach nebude mít poslední slovo. O tom, jak se dá pěstovat odvaha, si napíšeme zase někdy příště. Stejně jako o tom, jak můžeme pomoct svým dětem, když je prožívání strachu spíš od života blokuje (např. zkoušení ve škole, tréma před vystoupením aj.).

Když si nevíte rady a potřebovali byste radu nebo o strachu více promluvit? I kvůli strachu můžete volat na naši RODIČOVSKOU LINKU (606 021 021) nebo na LINKU BEZPEČÍ (116 111), jestli jsi dítě nebo student do 26 let. Hovory jsou zcela ANONYMNÍ.

Zaujal vás tento příspěvek?

Nenechte si ujít i další zajímavá témata, kterým se Andrea Květoňová na Lince bezpečí věnuje.

Registrací souhlasíte se zpracováním osobních údajů.

Linka bezpečí vás potřebuje

Dětem a mladým lidem můžeme být neustále nablízku díky lidem, jako jste Vy. Podporujte nás pravidelně!

Další možnosti podpory

Andrea Květoňová

Andrea se po vystudování financí na vysoké škole věnovala práci v komerčnímu sektoru jak v Česku, tak v zahraničí. Své vzdělání si rozšířila akreditovanými kurzy a výcviky v psycho-sociální sféře. Je absolventkou pětiletého dynamického psychoterapeutického výcviku SUR a výcviku pro krizovou intervenci jak tváří v tvář, tak po telefonu a chatu. S Linkou bezpečí je od roku 2014. Pracuje zde jako krizová interventka a lektorka seminářů pro dospělé. Andrea také vede soukromou psychoterapeutickou praxi v Praze.

Všechny články autora (9)