Přeje si vaše dítě pejska? Váháte, jestli mu ho máte, nebo nemáte pořídit? Zajímá vás, s čím je dobré při takovém rozhodování počítat a jak o celé záležitosti s dítětem mluvit? V kolika letech je vhodné dítěti čtyřnohého parťáka pořídit? V článku najdete argumenty pro i proti pořízení pejska a na závěr několik tipů.
Tak tohle je věta, kterou si asi vyslechne leckterý rodič. A nejedno dítko nám pak volá na Linku bezpečí s tím, že jeho přání nebylo vyhověno. Občas i nějaká ta slzička ukápne. Ale co si vlastně má zodpovědný rodič, pokud sám není nadšeným „pejskařem“, s takovým dětským přáním počít? Má uvěřit místopřísežným prohlášením potomka, že se o pejska bude starat, venčit ho, krmit a cvičit, že po něm bude uklízet loužičky i nějaké ty méně vábné následky občasných psích trávicích potíží? Má se dítko pokusit přesvědčit logickými argumenty, že takový pejsek, to je fůra práce a zodpovědnosti, tak na dvanáct, patnáct, nebo i víc let a kdo se o něj pak bude starat, až jeho „dětský páníček“ vyroste a půjde na vysokou, odjede na výměnný pobyt do ciziny, nebo si třeba zamane cestovat po světě? Anebo má rodič zkrátka využít své autority a nekompromisně pravit NE?
Jak říkáme často u nás na Lince, žádná jednoduchá, instantní rada neexistuje. Rozhodně je ovšem chvályhodné snažit se s dítkem o celé věci komunikovat a mít pochopení pro jeho emoce. Zároveň je ovšem dobré si uvědomit, že pokud se přece jen rozhodnete svému potomkovi nějakého toho čtyřnohého kamaráda pořídit, bude pořád především váš, a to i v případě, že se dítko bude na péči o pejska značnou měrou podílet. Bude tedy vaší zodpovědností se o něj postarat, když váš potomek začne dávat přednost kamarádům nebo koncertům nebo když bude třeba studovat v jiném městě nebo dokonce v jiné zemi.
Vztah mezi dítětem a psem může být krásný, ale děti rostou a mění se, jejich povaha se stejně jako jejich tělo vyvíjí, a tak i když své sliby myslí naprosto upřímně, není výjimkou, že se pro ně v určité fázi života stane vysněný kamarád spíš nemilou povinností. A pes, stejně jako to dítko, potřebuje domov – stabilní a láskyplné prostředí, ve kterém může bezpečně vyrůstat a žít.
Účelem výše napsaného rozhodně není vás od pořízení si pejska odradit – pokud si ho váš potomek přeje, jistě z něj bude mít velkou radost. Ale důležité je, abyste z něj měli radost i vy a byli připraveni se o něj postarat po celý jeho život, protože jak krásně pravil ústy moudré lišky Antoine de Saint-Exupéry: „Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal.“
Ivana Kuglerová
Ivana pracuje na Lince bezpečí od roku 2014. Nejprve zastávala pozici konzultantky, byla tedy první pomocnou rukou pro děti na telefonu. Posléze působila jako intervizorka, což obnáší vedení směny, pomoc kolegům se závažnými hovory, vedení hovorů s dospělými v situaci akutního ohrožení, komunikace s úřady a policií nebo vedení workshopů. Ivana vystudovala obor psychologie na Univerzitě Karlově v Praze. Dlouhou dobu také pracovala s nevidomými. Kromě telefonické krizové intervence se věnuje literární tvorbě, překládání a výcviku psů.
