Děti a sebevědomí: vrozený rys nebo výchovná výzva?

7. 4. 2022 5 minut čtení
0-3 roky

Suverénní, komunikativní, veselé, poradí si s problémy, zároveň nemá přehnané obavy a úzkosti a je sociálně zdatné. Že to zní jako popis dokonalého nadčlověka? Kdepak. Takto vypadá asi nejčastější představa lidí o sebevědomém dítěti. Proč je to tak důležitá charakteristika, jak se utváří, dá se na ní pracovat vědomě a v čem to může (nejen) dětem v průběhu života hodně pomoci?

Kdo by se nechtěl cítit sebevědomě, tedy silně a jistě. Člověku může vědomí, že zvládne překonat vše, co ho čeká, spoustu věcí v životě usnadnit. Bohužel to platí i opačně – pokud nemáme stabilní základy identity, těžko se nám ustávají životní krize.

Co to vůbec sebevědomí je?

Existuje mnoho definic tohoto pojmu. Jedna z nejvýstižnějších hovoří o vědomí sebe sama – to se dá chápat jako určitá znalost vlastní hodnoty. Můžeme hovořit o kladném postoji k vlastní osobě. Širší pojetí vymezuje sebevědomí jako součást osobnosti, která se zásadním způsobem podílí na úspěšnosti (nebo neúspěšnosti) fungování v našich osobních i pracovních životech. Přiměřená míra sebevědomí nám pomáhá řešit běžné životní výzvy s určitou vyrovnaností a lehkostí.

Sebevědomé dítě si tak může být více jisté tím, kdo je, co dělá a proč to dělá. Tím je pro něj mnohem snazší věnovat se rozvoji dalších klíčových oblastí, jako je sebeláska a sebepéče, které přispívají k vyváženému životnímu stylu. Nejedná se tedy o neměnný stav, naopak – sebevědomí tvoří dynamickou složku naší osoby, která je ovlivněna každodenními aktivitami v průběhu celého života.

K tomuto tématu se úzce pojí další termíny, jako je odvaha, ambice, asertivní komunikace, vycházení s lidmi okolo sebe a celkově víra nebo důvěra ve vlastní schopnosti a dovednosti.

Vymez se, nebo budeš vymezen!

Dobrou zprávou je, že sebevědomým se může postupně stát každý – dokonce je to velmi žádoucí! Základy pro jeho rozvoj máme všichni, ač se jedná o velmi subjektivní rys. Nikdo se takovým nenarodí automaticky, je to spíše celoživotní proces, který vyžaduje jistou míru úsilí, času, energie, vůle a motivace. Záleží tedy na každém, jak se k takové výzvě postaví a jak moc si uvědomuje potřebu tento rys rozvíjet.

Sebevědomí je utvářeno již od narození našim blízkým okolím. Zásadní jsou zkušenosti, které máme nejdříve v rámci rodiny, potom s kamarády ve školce, s autoritami ve škole atd. Tyto začátky jsou velmi křehké a proto také snadno zranitelné. Důležitou roli hraje výchova, model rodičů a jejich vlastního pojetí sebe sama, protože děti se učí hlavně pozorováním a nápodobou.

Velice důležité je znát své hranice a umět je přiměřenou formou vyjádřit. Jsou to mantinely, ve kterých dáváme jasně najevo, kam okolí zasahovat ještě může a kam už rozhodně nesmí. Spadá sem také právo bez výčitek říkat ne/nevím/nemohu/nechci. Když se toto dítě nenaučí, může trpět úzkostmi, jeho přirozené pocity se v něm budou hromadit a mohou vyústit až v tělesné potíže, které se řeší hodně dlouho.

Jak tedy vychovat zdravě sebevědomé dítě?

Proč je už jasné: z dobře ukotveného dítěte vyroste vyrovnaný dospělý, který může sám předávat dál pozitivní pohled na svět. Jak to ale nepřehnat? A jde to vůbec přehnat?

Pokud se budeme držet definice, že jde především o kvalitní a hlubší poznání svých silných i slabých stránek, mapování svých potřeb, cílů a přání, potom toto lze pouze pěstovat a rozvíjet, nikoli přepísknout.

– Pozor na záměnu s arogancí! To je také jeden z častých důvodů, proč se děti bojí stanovit si hranice, udělat chybu nebo říct svůj názor – aby nebyly chápány jako neschopné nebo rovnou agresivní.

Veďte děti ke kritickému myšlení! Aby byly schopny dělat v životě rozhodnutí podle svého nejlepšího uvážení a aby jim samotným to dávalo smysl.

Naučte je zodpovědnosti! Ukažte jim, že mohou mít do určité míry své pocity a myšlenky pod kontrolou, a že přijmout sám sebe je základ, bez kterého nelze být plně spokojen.

– Netlačte na výkon! Nechte je odkrývat svůj vnitřní potenciál jejich tempem. Na místě je podpora ve formě pochval, ocenění, vyjádření zájmu a projevy uznání – a to i za zdánlivé maličkosti!

Podpořte své dítě! Dávejte mu jasně najevo, že s vámi může o čemkoli mluvit, že za vámi může přijít s jakýmikoli pocity.

Budujte bezpečné a důvěrné prostředí! Nezlehčujte, co vám dítě říká, věřte mu. Řekněte mu, že spolu zvládnete vše, co přijde, a že na to není samo.

Na závěr tedy stručné shrnutí: Rodiče a celý rodinný systém má z velké části vliv na to, jak se bude (nejen!) uvědomění dítěte formovat. Závisí na tom i to, jak umí nebo neumí zacházet s emocemi svými i druhých, jakou má schopnost navazovat a udržovat vztahy nebo jak si vede ve škole či později v zaměstnání. Vždy je lepší začínat s kladným vztahem k důležitým tématům v životě, než k nim mít odpor nebo z nich mít strach, jako je tomu například v dysfunkčních rodinách.

Tématu se autorka věnuje také v našem podcastu „Na tenké Lince„:

Zaujal vás tento příspěvek?

Nenechte si ujít i další zajímavá témata, kterým se Pavlína Doležalová na Lince bezpečí věnuje.

Registrací souhlasíte se zpracováním osobních údajů.

Linka bezpečí vás potřebuje

Dětem a mladým lidem můžeme být neustále nablízku díky lidem, jako jste Vy. Podporujte nás pravidelně!

Další možnosti podpory

Pavlína Doležalová

Psycholožka PhDr. Pavlína Doležalová se specializuje na poradenství, koučování a krizovou intervenci dospělých dětí alkoholiků. Pomáhá jim zvládat psychosomatické obtíže, překonat obavy ze životních změn a efektivně řešit různá náročná rozhodnutí. Je průvodcem dospělých dětí ve vztazích, v nichž se obvykle potýkají s nedůvěrou, také v otázkách vlastního sebevědomí a identity nebo v práci, kde mají tendenci podléhat workoholismu. Další informace můžete nalézt na jejím webu: www.zarivenitro.cz

Všechny články autora (9)