Covidová výuka pohledem maminky a učitelky

3. 5. 2021 12 minut čtení
12-18 let 7-11 let

Mgr. Kateřina Novotná je mladá paní učitelka, která má za sebou mnoho zkušeností s prezenční výukou žáků. V současné době učí čtvrťáky na pražské základní škole. Zároveň je maminkou dvou malých školáků v první a třetí třídě. Poprosili jsme ji, aby se s námi podělila o své zkušenosti učitelky i matky s výukou v posledním roce, kdy se všechno známé a zaběhnuté zčistajasna změnilo a my všichni, učitelé, rodiče, děti, jsme na to museli reagovat.

Paní učitelko, nejprve děkujeme za váš čas, který jste nám byla ochotná věnovat v této, pro Vás tolik náročné, době.

Já také děkuji – za důvěru.

Uplynulý rok se v důsledku pandemie nese ve znamení celospolečenských změn, které se školství dotkly, troufnu si říci, extrémně. Ze dne na den se prezenční výuka na školách přesunula do domácností, postupně se najelo na distanční online vzdělávání, nyní se začíná s režimem rotování tříd prvního stupně. S čím jste se Vy sama potýkala při těchto změnách nejvíce? Co naopak vnímáte jako pozitivní na této nové zkušenosti?

Zpočátku – protože to pro mne byla také zcela nová situace – jsem se potýkala hlavně s technikou a online možnostmi. Přemýšlela jsem, jak se nejlépe, i když na dálku, spojit se svými žáky, abychom se společně mohli učit co nejvíce „normálně“. Najednou jsem sama musela hledat a prozkoumávat možnosti v oblasti IT, ve které rozhodně nejsem žádným odborníkem. Vždy se snažím učit, jak nejlépe umím – ale také co nevýhodněji pro sebe i pro děti zároveň – z hlediska našeho vynaloženého času a práce – zkrátka co nejefektivněji. Takže jsem postupně zkoušela různé nástroje, které by mi toto umožnily i online. A díky tomuto průzkumu jsem se určitě naučila pracovat v různých prostředích a s různými aplikacemi, na které bych jinak asi nenarazila.

Samozřejmě i děti jsou nyní zběhlé ve spoustě věcech z oblasti informatiky – to se jim určitě bude hodit – vždyť každá další generace spolu s vývojem společnosti a pokrokem technologií by měla být v tomto ohledu vyspělejší, aby udržela krok s touto technickou dobou. Mnoho povolání (především v mezinárodních společnostech) dnes vyžaduje komunikaci na dálku přes různé platformy – naše děti si to vyzkoušely už na základní škole – proč ne? Taková zkušenost je určitě může obohatit z různých hledisek. I když samozřejmě online výuka není nijak snadná – pro obě strany.

V březnu 2020 jsme si všichni mysleli, že se domácí vyučování bude odehrávat nejdéle do konce školního roku 2019/2020. Na podzim jsme se k němu ale pro většinu dětí znovu vrátili. Vnímáte nějaký vývoj v oblasti motivace při plnění úkolů, zadání, přípravě dětí? Jak se snažíte motivovat své žáky, aby i v domácím prostředí měli chuť a výdrž pracovat a plnit zadanou práci?

V oblasti motivace? To se neposuzuje snadno – snad by měli žáci sami uvést, co je motivovalo k práci.. (Vidíte, to mne inspirovalo k vytvoření Dotazníku pro mé žáky.) Nemohu říct, že by v mé třídě při online výuce nějak prudce klesala motivace u všech žáků právě proto, protože nejsou ve škole a učí se přes obrazovku. Každý žák se s tím vypořádával po svém a samozřejmě hodně moc záleží na konkrétním dítěti, jeho povaze a prožívání a na podmínkách domácího prostředí v aktuální situaci. Ale ve zkratce se dá říci, že jsou děti, které aktivně pracují i ve škole – snaží se, hlásí se – takže i při online výuce se stále zapojovaly. Někteří jsou nesmělí a tak byli nesmělí i nadále – a ty si musím častěji vyvolávat sama, přestože třeba odpovědi znají a na řešení úlohy přišli. Jsou i tací, kteří se snaží jen někdy – v určitých situacích – a tak to bylo i při online hodinách. A pak jsou tu ti, co myslí na všechno jiné než na učení – ať už jsou doma nebo ve škole i když jsou chytří a zvládli by vše snadno – kdyby chtěli. A jsou i žáci, kteří mají poruchy pozornosti aj. a pro takové je to samozřejmě ještě těžší – snažit se, protože bojují sami se sebou ještě více než při učení ve škole.

Samozřejmě slovní ocenění motivuje hodně – takže jsem si každou online hodinu jednoduše zaznamenávala aktivitu každého žáka, abych na nikoho nezapomínala a abych jim mohla po skončení hodiny říct, jestli to, jak právě pracovali, bylo skvělé nebo bych chtěla, aby se snažili více. U každého očekávám, že bude pracovat, jak nejlépe právě v daný okamžik zvládne – podle svých schopností a možností. Také má (doufám) pozitivní vliv okamžitá zpětná vazba – i když třeba jen jednoslovná přímo při práci: „Skvěle, Kubo! Výborně, Čendo. Přesně tak, Kájo…“ – i jako povzbuzení do práce další.

Dlouhodobě se snažím motivovat děti jednak tím, že od první třídy pracujeme s chybou – chybu bereme jako potřebný a důležitý krok na cestě učení – kdyby děti dělaly vše správně a nechybovaly by, znamenalo by to, že nepotřebují chodit do školy. Chyba je přirozená součást procesu – může nás poučit – vyvarujeme se jí příště, učíme se ze zkušeností. Takže dětem „netrhám uši“, když něco neví – snažíme se pomáhat si navzájem.

Snažím se přenášet zodpovědnost za vlastní učení na žáky – aby reálně věděli, jak na tom jsou – co jim už jde a kde je ještě třeba zabrat, aby na sebe mohli být pyšní, když se jim něco daří, když zvládají – a tento pocit se neodvíjel od mého hodnocení, ale od vnímání pravdivého obrazu sebe sama po práci na konkrétním úkolu. Aby zažívali radost z pokroku na sobě a z učení.

Vím, že děti hodně motivovala práce ve dvojicích i větších skupinkách – online, samozřejmě. Takže jsem čím dál častěji volila úkoly, ke kterým jsem děti „poslala pracovat“ do malých skupin.

A nakonec myslím, že chuť studentů do práce se hodně odvíjí i od vztahu k učiteli. Vzpomeňte si, který předmět Vás ve škole bavil a proč? Takže se snažím dlouhodobě pracovat na vztazích v celém našem kolektivu třídy – to je pro mne primární – aby se děti cítily v bezpečí, aby jim bylo dobře – pak mohou myslet, pracovat a rozvíjet se.

Sama máte doma dva malé školáky, jednoho z nich se týkala už převážná část školního roku stráveného doma. Jak jste Vy sama motivovala své děti pracovat v domácím prostředí, co se Vám osvědčilo a co naopak nefungovalo? Jak jste zvládali obrovské vytížení způsobené Vaší náročnou prací z domova se dvěma dětmi na online výuce, které zažívala velká spousta českých domácností?

Nebylo to snadné – vlastní děti jsou něco trochu jiného než děti školní. A moc nepomáhalo, že jsem v době jejich výuky nemohla být s nimi, protože jsem v tu dobu také učila. Určitě ale pomáhal můj muž – bez něj si to neumím představit, i když s námi dopoledne doma nebyl – normálně chodil do práce a přicházel večer, ale občas navařil na druhý den, nakoupil, pomáhal, s čím bylo potřeba.

Pomohl také daný režim, který jsme se snažili dodržovat – zkusit zvládnout úkoly sám/sama nebo s pomocí staršího sourozence (dříve než máma doučí) a ty, se kterými si nevěděli rady, jsme pak udělali společně. Samozřejmě i všechny ostatní úkoly jsme spolu prošli a zkontrolovali je. I u svých vlastních dětí se ale snažím budovat zodpovědnost a samostatnost. A navíc jim neuškodí, když se na to podívají nejprve samy a pak se mnou znovu při kontrole :o)

Určitě pomáhala otevřená náruč obou rodičů – spousta mazlení a tulení a zasloužené chvály – a společné chvíle třeba při čtení dobrodružné knihy – a jiné společné aktivity. Pokud byly úkoly na tvoření, snažili jsme si také udělat hezkou společnou chvilku a prostě si to užít.

Funguje i projevená větší důvěra – věřím, že něco sám zvládneš. Když se to nepodaří, nevadí – pomůžu Ti.

Ale byly dny, kdy jsme byli zasypaní domácími úkoly z několika různých pracovních sešitů a končili jsme až pozdě odpoledne. Pak pomáhalo dát si dobrou svačinu a jít ven nebo nějaká ta společná příjemná chvíle jako relax. Nebo prostě jen čas na hraní si (beze mne) – to mé děti ve volném čase dělají nejraději – hrají si spolu na něco (na piráty, na ples, na dračí bitvu, na svatbu, na vycházku do zoo, na cokoliv :o) – ale ten úklid pak, to už je horší :o)))

Máte za sebou první zkušenosti s výukou v systému „rotace,“ kdy děti střídavě tráví týden ve škole a týden doma před monitory. Jaké tyto zkušenosti jsou? Jak jste přistoupila k výuce při návratu dětí do škol po tak dlouhé době strávené doma?

Udělala jsem pro nás týdenní plán ne na týden, jako obvykle – ale na 14 dní (týden školní a týden online), aby děti věděly, co nás čeká – abychom něco začali spolu ve škole a na distanční výuce na to navázali a dokončili to. Zvolila jsem pro výuku jen to podstatné, abych děti nezatěžovala. Upravila jsem oba rozvrhy – prezenční i distanční tak, aby nám co nejlépe vyhovovaly a byly praktické. Při výuce ve škole se snažíme trávit každou velkou přestávku venku na školní zahradě, každý den máme nějakou pohybovou chvilku, kdy se protáhneme, také chvíle na čtení, zařazuji hodně práci ve dvojicích/trojicích/ve skupinách, zařídila jsem nám i ekovýchovné programy venku, abychom mohli být co nejvíce na čerstvém vzduchu. Snažím se, abychom se nejen učili, ale abychom si to i užili, když se zase máme – naživo – ne na placato.

Aktuální události nutí rodiče téměř nepřetržitě reagovat na změny, které se odehrávají. Návrat dětí do škol si přála asi většina rodičů, současně je však spojen s novými nároky, nutností adaptovat se znovu na novou situaci, střídat režim, znovu v určitém smyslu napnout síly. Měla byste nějaká doporučení pro děti i rodiče, jak to všechno zvládnout?

Myslím, že určitě pomůže spolu mluvit – o tom, co se mi líbí, co ne, co je pro mě těžké a potřebovala bych s tím pomoct, co funguje a co musíme vymyslet lépe. Také je skvělým lékem bezpečná a láskyplná rodičovská náruč. A je fajn udělat si čas na sebe, na relaxaci, na příjemnou chvilku třeba jen a jen pro sebe sama.

Mě osobně hodně funguje, když neberu nic, co se děje jako katastrofu nebo překážku, i když to není snadné – ale jako výzvu. Pojďme a zkusme vymyslet, jak to nejlépe a nejsnáze všechno můžeme zvládnout – jak si to ulehčit a udělat příjemnější. Nehroutit se – to by byla už předem vzdávaná bitva – prostě to zkusit překonat – nejlépe s humorem – a mít ze sebe radost už při tom, že do toho jdu, že se nevzdávám. Takové pozitivní myšlení se učím od svého muže a musím říct, že mi to velmi pomáhá ;o)

Ještě jednou děkujeme za sdílení Vašich zkušeností, Váš čas i energii. Přejeme mnoho sil. 

Děkuji – ty se určitě budou hodit :-). Mgr. Katka Novotná


Vedle krizové linky pro děti myslíme právě i na rodiče a pedagogy. Všem je k dispozici Rodičovská linka. Dostupní jsme na telefonu, e-mailu a chatu. Pomoc a inspiraci lze hledat i v našem podcastu Na tenké Lince.

Zaujal vás tento příspěvek?

Nenechte si ujít i další zajímavá témata, kterým se Hanka Masáková na Lince bezpečí věnuje.

Registrací souhlasíte se zpracováním osobních údajů.

Linka bezpečí vás potřebuje

Dětem a mladým lidem můžeme být neustále nablízku díky lidem, jako jste Vy. Podporujte nás pravidelně!

Další možnosti podpory

Hanka Masáková

Hanka je ve spojení s Linkou bezpečí už od roku 2000. Postupně prošla všemi kategoriemi v rámci práce konzultanta až na pozici vedoucí směny. Po studiu se od Linky tak trochu vzdálila, aby se za dva roky vrátila na pozici vedoucí Linky bezpečí, na které setrvala do svého nástupu na mateřskou dovolenou. Spolupráci ale nikdy nepřerušila úplně. Od roku 2004 se věnuje práci pro E-mailovou poradnu Linky bezpečí, několik let i pro E-mailovou poradnu Rodičovské linky. Vystudovala vyšší odbornou školu sociálně-právní a poté obor sociální práce na FFUK. Pracovala na pozici sociální pracovnice v Zařízení pro děti – cizince, poté ve středisku výchovné péče. Externě přednáší na Pražské vysoké škole psychosociálních studií. Od roku 2019 je vedoucí E-mailové poradny Linky bezpečí. Je máma dvou báječných dětí.

Všechny články autora (7)