Lucie Bukovská
Lucie Bukovská vystudovala jednooborovou psychologii se specializací na klinickou psychologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V minulosti pracovala např. na ambulantním a pobytovém oddělení Střediska výchovné péče i jako klinická psycholožka v Psychiatrické léčebně v Bohnicích. Na Lince bezpečí působí s malou přestávkou více než 10 let. Vykonával zde pozici hlavní psycholožky Linky bezpečí a managerku následného vzdělávání pracovníků LB. V současné době je konzultantkou Rodičovské linky.
Pro první pokusy o trénink je nejdůležitější budování dobrého vztahu k pohybu, ke svému tělu a jeho limitům. Pro každé dítě je důležité, aby mělo dostatek pohybu, ve kterém nebude příliš omezováno. Je navíc známo, že děti si pohybem mohou odžít a odventilovat spoustu nahromaděných emocí a stresů. Má to ale háček. Malé i velké děti by se měly při (a po) těchto aktivitách cítit dobře. To se lehko řekne, ale co to obnáší? A co doporučujeme? Pokračovat
Co je ta správná reakce? A jak na to máme reagovat my, dospělí? Tyhle otázky mi běžely hlavou, když jsem po filmu Collateral Beauty , česky Druhá šance, slyšela vášnivou reakci jednoho z diváků – puberťáka. Byl totálně znechucený a připadalo mu, že je hrozně laciné točit filmy na takové téma, že je jasné, že všechny „dostanou“ a že je za tím jenom kalkul jako hrom. Ve filmu totiž hlavnímu hrdinovi zemře malá dcerka a jemu se zhroutí svět. Pokračovat
