Anna Komorová
Anna pracovala na Lince bezpečí v letech 2014 a 2015 jako konzultantka. Vystudovala jednooborovou psychologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, po dokončení studií působila jako psycholožka v pedagogicko-psychologické poradně. Je frekventantkou psychoterapeutického výcviku v integrativní psychoterapii (INSTEP). V současné době je na rodičovské dovolené a pracuje jako psycholožka v rámci neziskové organizace Meetina.
O výchově dětí bylo napsáno mnoho knih a snad každá matka si vyslechne více či méně vyžádané rady, jak by měla k dítěti přistupovat a jak správně vyřešit ten či onen problém. Bohužel se tyto rady mohou lišit v názoru na to, co je ve výchově správné a také není jisté, zda budou pro konkrétní dítě a konkrétní situaci fungovat. Často můžeme z úst rodičů slyšet: „vyzkoušeli jsme všechno, ale na něj nic neplatí.“ Pokračovat
Každý ví, že děti pláčou. Každý ví, že i to jeho dítě bude plakat. Přesto však lidé bývají intenzitou a četností pláče svého malého kojence zaskočeni, o čemž svědčí množství publikací na téma „jak dítě utišit“. Ani já jsem na tom nebyla jinak. Každovečerní pláč mého několikaměsíčního syna mě vedl k hledání „zaručených způsobů“, jak pláč zastavit. A během tohoto hledání jsem narazila na knihu, která na dětský pláč pohlíží z trochu jiného úhlu pohledu. Autorka totiž tvrdí, že utišení pláče není ten cíl, ke kterému bychom měli směřovat. Pokračovat
