Anna Komorová
Anna pracovala na Lince bezpečí v letech 2014 a 2015 jako konzultantka. Vystudovala jednooborovou psychologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, po dokončení studií působila jako psycholožka v pedagogicko-psychologické poradně. Je frekventantkou psychoterapeutického výcviku v integrativní psychoterapii (INSTEP). V současné době je na rodičovské dovolené a pracuje jako psycholožka v rámci neziskové organizace Meetina.
Mnoho článků na těchto stránkách se zabývá dětmi a jejich rodiči. Popisují, co jedni nebo druzí prožívají, jaké jsou jejich starosti a co může vést k jejich větší radosti. A jak by jim spolu, ve vztahu rodič – dítě mohlo být lépe. Ve vztahu, který pro většinu lidí bývá jedním z těch nejbližších. „Mít dítě“ může někomu znít jako samozřejmost, nemalá část partnerů však zjišťuje, že to zdaleka tak samozřejmé není. Co prožívají ti, kteří by si děti přáli, ale oni ne a ne přijít? O tom bude tento článek. Pokračovat
O výchově dětí bylo napsáno mnoho knih a snad každá matka si vyslechne více či méně vyžádané rady, jak by měla k dítěti přistupovat a jak správně vyřešit ten či onen problém. Bohužel se tyto rady mohou lišit v názoru na to, co je ve výchově správné a také není jisté, zda budou pro konkrétní dítě a konkrétní situaci fungovat. Často můžeme z úst rodičů slyšet: „vyzkoušeli jsme všechno, ale na něj nic neplatí.“ Pokračovat
Každý ví, že děti pláčou. Každý ví, že i to jeho dítě bude plakat. Přesto však lidé bývají intenzitou a četností pláče svého malého kojence zaskočeni, o čemž svědčí množství publikací na téma „jak dítě utišit“. Ani já jsem na tom nebyla jinak. Každovečerní pláč mého několikaměsíčního syna mě vedl k hledání „zaručených způsobů“, jak pláč zastavit. A během tohoto hledání jsem narazila na knihu, která na dětský pláč pohlíží z trochu jiného úhlu pohledu. Autorka totiž tvrdí, že utišení pláče není ten cíl, ke kterému bychom měli směřovat. Pokračovat
