Anonymita na Lince bezpečí

6. 8. 2018 4 minuty čtení
0-3 roky 12-18 let 4-6 let 7-11 let

„Určitě si to nenahráváte? A nikdo se to nedozví, že jsem k vám volal? Neřeknete to nikomu? Nevidíte moje číslo?“

I takto se začínají hovory na Lince bezpečí. Anonymita a důvěra je jednou z našich důležitých devíz. Co to ale ve skutečnosti znamená?

Nemusíš se představovat, ani říkat odkud voláš.

Anonymita na Lince bezpečí znamená především, že neznáme jména dětí a pracujeme pouze s údaji, které nám samy sdělí. Občas se potřebujeme doptat na věk kvůli kontextu příběhu (věk známe u cca 30% kontaktů), dítě má ale právo nám ho neříct. Pokud samozřejmě hledáme pro dítě nějakou další organizaci, doptáváme se, odkud pochází, abychom mu poskytli kontakt na instituci co nejblíže jeho městu/obci. Z hovorů na Lince bezpečí vedeme dokumentaci, kde si poznamenáme pohlaví, věk (pokud známe), téma a stručně sepíšeme zprávu z hovoru.

Hovory nenahráváme, čísla volajících se nám nezobrazují.

Představa, že hovory nahráváme a vidíme telefonní čísla, moc důvěry a bezpečí nevzbuzuje. Linky důvěry ze své podstaty hovory nikdy nenahrávají ani nesledují telefonní čísla volajících. To nás odlišuje od linek integrovaného záchranného systému. Pokud jde o svěření se s problémy nebo s tajemstvím, jsme všichni hodně opatrní a je pro nás důležité vědět, že náš příběh zůstane v bezpečí.

Proč to tak je? Takto přeci nemůžete pomoct, když se děje něco vážného.

V případě akutního ohrožení se můžeme samozřejmě domluvit s dítětem na tom, že nám své údaje sdělí, abychom mohli na místo poslat záchranku, policii nebo sociální pracovnici. Primárně se snažíme, aby nám dítě poskytlo údaje na základě svého rozhodnutí. Představte si, pokud bychom každou zmínku o týrání předávali rovnou s telefonním číslem policii. Dítě, které není dobře připravené na „zásah“ zvenčí by vše zapřelo a ztratilo by k nám důvěru. Pouze vyžádaná a dobře načasovaná pomoc je dobrá pomoc. Pokud ale máme vážné podezření, že je ohrožen život nebo zdraví volajícího, žádáme policii o dohledání telefonního čísla nebo kontaktu (e-mailu například).

A co psaná komunikace přes e-mail a chat?

V E-mailové poradně samozřejmě známe e-mailovou adresu dítěte, ze které nám píše. Bez toho bychom mu nemohli na e-mail odpovědět. Na chatu si dítě zase volí tzv. nick – přezdívku, kterou si zapíšeme do dokumentace o chatu. V psané formě, která je obecně pomalejší, se nám pak vyplatí, že můžeme navázat na předchozí e-mail/chat.

Co se stane s mým příběhem na Lince bezpečí?

Všechny příběhy a záznamy zůstávají na Lince bezpečí chráněné před zveřejněním. Mají k nim přístup pouze zaměstnanci, kteří jsou vázaní mlčenlivostí. Pokud nějaký příběh prezentujeme v médiích nebo publikacích, vždy jde příběh, který je složený z více hovorů nebo příběh upravený natolik, aby se v něm volající nepoznal. V případě, že se nějaký konkrétní případ dostal až k policii nebo k soudu a požádají nás o záznam, pak jsme povinni dle zákona poskytnout součinnost. To je jediná výjimka, kdy poskytneme informace z hovoru někomu dalšímu.

 

 

 

 

Zaujal vás tento příspěvek?

Nenechte si ujít i další zajímavá témata, kterým se Peter Porubský na Lince bezpečí věnuje.

Registrací souhlasíte se zpracováním osobních údajů.

Linka bezpečí vás potřebuje

Dětem a mladým lidem můžeme být neustále nablízku díky lidem, jako jste Vy. Podporujte nás pravidelně!

Další možnosti podpory

Peter Porubský

Peter od roku 2010 zastává pozici vedoucího Linky bezpečí, služby, která dětem a mladým lidem v krizi pomáhá zdarma již 23 let. Vystudoval biologii a psychologii na Univerzitě Konštantína Filozofa v Nitře. Při studiu pracoval na Detské lince záchrany. Absolvoval psychoterapeutický výcvik SUR. Od roku 2003 žije v Praze, kde se věnuje činnosti v neziskových organizacích. Pracoval jako vedoucí KC Sananim a na odboru prevence MŠMT.

Všechny články autora (9)