Za posledních 10 let se na nás obrátilo kvůli sexuální orientaci nebo identitě 5811 dětí. Zhruba tolik obyvatel má třeba Moravský Krumlov. Ročně je to tak skoro 600 dětí. Jeden by si řekl, co ty děti v dnešní době vlastně řeší? Vždyť jsme docela tolerantní národ. Máme i registrované partnerství. Za to, že jsi gay nebo lesba tě nikdo nezavře. Ale… Pokračovat
Peter Porubský
Nedávno jsme Vás seznámili s pohledem Linky bezpečí na téma internetových predátorů. Reakcí jsme obdrželi několik a není divu. V dnešní době je „on-line“ komunikace nedílnou součástí života většiny lidí. Stále častěji tímto způsobem komunikují i děti. Mezi sebou, se svými rodiči … potud je vše více než v pořádku a velmi užitečné. Pomyslný zlý pán se z dobrého sluhy informačních technologií stane ve chvíli, kdy zapomeneme na úskalí, která tento způsob komunikace může přinášet. Pokračovat
Vlaďka Šnoblová
Linka bezpečí denně přijme 500 dětských hovorů, pochopitelně část z nich se týká i vysvědčení. Již tolik neplatí, že pololetí a konec školního roku přináší nával stresu z výsledků. Je dáno větším zaměřením se na průběžné výsledky jak ze strany školy, tak i rodičů. Ale bez povšimnutí toto období na Lince určitě neproběhne. Bojí se děti více špatných známek, nebo vaší reakce? Jste na poslední den školního roku dobře připraveni? Naši odborníci shrnuli 10 rad, jak „přežít“ vysvědčení. Čtěte. Pokračovat
Michaela Pišiová
„Každé dítě je originál, má své potřeby. Ničemu neprospěje, když budeme různé reakce svých dětí na tutéž situaci srovnávat. Jen to buduje řevnivost a konflikty mezi nimi navzájem a bariéru nepochopení mezi námi a dětmi.“ Pokračovat
Zuzana Karásková Ulbertová
Diskuse na veřejnosti mě inspirovala k tomu zamyslet se nad omyly a bludy, které o Lince bezpečí kolují. Je přirozené, že lidi mají zkreslené představy o fungování neziskových organizací a je potřeba neustále vysvětlovat, jak naše služby reálně probíhají. Tak schválně, najdete si tady svou mylnou představu o lince? 🙂 Pokračovat
Peter Porubský
„Píšeme si, je fajn, že má o mě někdo zájem. Sejít se s kámošem nebo kámoškou, se kterou si už nějaký čas píšu, na tom přeci není nic divného… ach jo, kamarádovi to už několikrát nevyšlo, tak si aspoň pošleme fotky. A nemůžou být i trochu lechtivé? Proč ne. Cože?! Chce další, a když je nepošlu nebo nepřijdu, všem je ukáže! Co teď?! Poslat? Neposlat? Co když se to dozvědí rodiče? Vždyť jsme o tom mluvili a výslovně mi to zakázali! Tohle přece nemůže nikdo vidět! A mám za ním jet, i když si to naši nepřejí? Bylo by lepší tu Pokračovat
Kateřina Lišková
Na Lince bezpečí máme několik nástěnek. Jsou to pro nás celkem důležité prostory pro sdílení různých informací, nápadů nebo třeba kontaktů na další organizace. Dnes se chci ale věnovat především jedné z nich – je to nástěnka se vzkazy a poděkováními od klientů (dětí). A věřte, je to velká „nabíječka baterek“ hnací motor, který nám vždy připomene smysluplnost a užitečnost naší práce. Pokračovat
Vlaďka Šnoblová
Asi mi dáte za pravdu, že často už od momentu, kdy žena otěhotní, se o své dítě začíná bát. Nejde o nic patologického, ale o běžné obavy ve smyslu: aby bylo zdravé, aby bylo spokojené a nedělo se mu nic zlého. Tento strach vychází z fyziologické potřeby své dítě chránit, aby přežilo. Někdy se ale rodiče potýkají s obavami, které omezují jejich běžné fungování a také velkou měrou ovlivňují zdravý vývoj dítěte. Pokračovat
Hana Nečina Vaníčková
Aneb, když se děti ptají a dospělí bojí. Na rovinu si můžeme říct, že smrt a strach ze smrti není zrovna čtenářsky atraktivní téma. Jenže když se začne ptát a bát syn nebo dcera, je na čase vytáhnout hlavu z písku a čelit realitě. Koneckonců smrt je jediná jistota, kterou v životě máme a můžeme se spolehnout, že se s ní všichni časem setkáme. Před ní tedy neutečeme. Jak o smrti mluvit, je však mnohdy nejasné. Obzvlášť, pokud dotazy na toto téma nekončí a přechází v obavu a úzkost. Být připraven, znamená nebýt zaskočen. Pokračovat
Radka Liebezeitová
„Mám pocit, že žiju skrze svého sedmiletého syna. Všechno co prožívá on, prožívám i já. Jsme tak spojení, že spolu sdílíme pocity, prožitky. Když se mu něco přihodí, nesu to hůř než on. Všechna jeho trápení prožívám jako jeho vlastní. Moje duševní rozpoložení zcela závisí na tom, jak se cítí on.“ Pokračovat
Kateřina Schmidová
