Vděčnost je pojmenováním toho, čeho si ve svém životě ceníme, čeho si vážíme. Pokud se dá vděčnosti prostor, ještě lépe pokud se vděčnost doslova „pěstuje“ (dále se dočtete, jak na to), postupně nás naplňuje radostí, spokojeností, pocitem vnitřního klidu. Pozitivní události, vztahy a věci v našem životě, ke kterým směřujeme naše ocenění, tedy naši pozornost skrze vyjádření vděčnosti. Čemu věnujeme pozornost, to roste. Pokračovat
Andrea Květoňová
Blíží se konec prázdnin a to znamená začátek nového školního roku. Některé děti se těší na spolužáky, jiné, zejména na 1. stupni ZŠ na paní učitelku, pana učitele, krok k dospělosti. Pro některé děti je však toto období spojeno s obavami, ať už jde o strach z nového kolektivu, nedobré vztahy s některými učiteli či hrozbu v podobě zkušenosti se šikanou. Pojďme se na vstup do školního roku podívat optikou Linky bezpečí. Pokračovat
Hynek Harvánek
Ač už děti do školky nastoupily, nebo teprve nastoupí, mohou se nějakým způsobem s docházkou potýkat. Vždy se vyplácí dítě na to, že nastoupí do školky, připravit předem. Mluvit s ním o tom, jak to ve školce chodí, co ho čeká, že tam bude bez rodičů…Dítě tak postupně přivyká faktu, že přijde tato pro ně zcela zásadní změna. Pokračovat
Hana Nečina Vaníčková
Během minulých měsíců pandemie otřásla našimi zaběhanými zvyklostmi a jistotami. I školní vzdělávání utrpělo velkou ránu. Nezůstal kámen na kameni a bylo třeba se přizpůsobit ze dne na den. Z počátečního zmatku vykrystalizovaly nové alternativní možnosti. Přestože se řada rodin ocitla ve velmi obtížné životní situaci, můžeme z takové krize vyjít moudřejší. Vzít si to, co se ukazuje jako zajímavé, přínosné, užitečné a pohřbít to zbytné. Jako při každé transformaci. Pokračovat
Hana Nečina Vaníčková
V tomto článku navazuji na úvod do tématu spletitých vztahů ve vícečetných rodinách (viz můj článek Vícečetné rodiny, šance a rizika). Zaměřuji se v něm na období tří až čtyř let po příchodu nového dítěte do rodiny. Mým cílem není podat návod jak ošetřit starší dětí v prvních týdnech při tak velké změně, to totiž většina rodičů velmi dobře zvládá. Spíše bych chtěla poukázat na některé náročné situace a jejich rizika, když miminko odroste a začne se aktivně ucházet o své místo v rodině. Konflikty mezi sourozenci a jejich soupeření o pozornost rodičů jsou přirozené a zdravé, potíže však může Pokračovat
Ludmila Boková
Každý ví, že děti pláčou. Každý ví, že i to jeho dítě bude plakat. Přesto však lidé bývají intenzitou a četností pláče svého malého kojence zaskočeni, o čemž svědčí množství publikací na téma „jak dítě utišit“. Ani já jsem na tom nebyla jinak. Každovečerní pláč mého několikaměsíčního syna mě vedl k hledání „zaručených způsobů“, jak pláč zastavit. A během tohoto hledání jsem narazila na knihu, která na dětský pláč pohlíží z trochu jiného úhlu pohledu. Autorka totiž tvrdí, že utišení pláče není ten cíl, ke kterému bychom měli směřovat. Pokračovat
Anna Komorová
Vyrůstat ve větší rodině je skvělé. Taková rodina je vzhledem ke své vztahové složitosti a pestrosti každodenního života výborným prostředím pro trénink komunikace, respektu, odpovědnosti, soudržnosti, empatie a smyslu pro spravedlnost – když se to povede. Může však také být prostředím, kde dochází k mnoha psychickým zraněním. Ta pak mají vliv na chování dětí a do budoucna I na způsob, jímž se vztahují k sobě i k druhým lidem. Pokračovat
Ludmila Boková
Linka bezpečí, z. s. začala v roce 2019 pracovat na novém projektu pasivního poradenství. Práce na tomto projektu pokračuje i v roce 2020 videm na téma: kdo je psycholog a kdo psychiatr. Pokračovat
Hanka Masáková
Čeho se nejčastěji bojíme? Ztráty zdraví, nákazy nemocí, neúspěchu, odmítnutí, změny, neznáma, bolesti, různých signálů, které čteme jako ohrožující (i když třeba ve skutečnosti nejsou), zesměšnění, zážitku frustrace (pocitu, že nedostaneme, co jsme čekali), nejrůznějších dalších ztrát, smrti a dalších. Pokračovat
Andrea Květoňová
Také s touto otázkou k nám na Linku bezpečí klienti volají. Nevědí, jak celou situaci uchopit. Začnou se třeba nemocnému i vyhýbat, protože netuší, jak jinak se chovat. Zde je pár tipů, jak můžeme nemocné podpořit nebo jim alespoň být tak blízko, jak to oni, resp. jejich nemoc dovolí. Pokračovat
Andrea Květoňová
