Název článku je samozřejmě pouhá provokace. Na Rodičovské lince jsme se jednomyslně shodli, že s bitím dětí jakožto výchovnou metodou nesouhlasíme, a rodičům, kteří své děti trestají fyzicky, budeme nabízet i jiný výchovný přístup. Jsme zastánci názoru, že uplatňovat vůči dítěti fyzické násilí není nutné, ale naopak může škodit, chceme-li vychovat řádného, šťastného a sebevědomého člověka. Mnoho lidí, včetně některých odborníků, však fyzické tresty hájí a doporučuje. Proto jsem se rozhodla, že se podívám na důvody, které pro své přesvědčení uvádějí. Pokračovat
Ludmila Boková
S kyberšikanou se již setkal každý druhý dospívající. Na Lince bezpečí věnujeme tomuto tématu zvýšenou pozornost. Jedním z důvodů je zvyšující se počet dětí, které nám volají kvůli šikaně a kyberšikaně. V roce 2016 to bylo nejvíc hovorů za poslední 4 roky – přijali jsme 2239 hovorů. Problém kyberšikany řeší spíše dívky a obecně o něco starší děti (14-15 let), kvůli šikaně ve školním prostředí volají spíše chlapci a děti v mladším věku (12-13 let). Pokračovat
Regina Jandová
Pro každého volajícího je důležité, aby měl posluchače. Takového, který mu skutečně naslouchá a dokáže ho podpořit a motivovat. V tomto článku se věnuji tomu, jak je důležité vyjádřit klientovi podporu, přijetí a neodsoudit ho. Pokračovat
Klára Záplatová
Počet hovorů na téma šikana ve škole na Lince bezpečí i na Rodičovské lince vzrůstá. Domnívám se, že je ještě pořád velké procento rodičů, kteří si nejsou jisti tím, jak v těchto případech postupovat. Je velmi důležité vědět, že vyšetřování šikany ze strany školy má své zákonité postupy a jejich nedodržování může výsledek zásadně negativně ovlivnit. Sama jsem pracovala s nespočtem třídních kolektivů, kde se objevovala počáteční i pokročilá stádia šikany. Mé zkušenosti byly někdy velmi překvapující v tom, co vše se může ve třídách stát, a co je schopno vedení školy „přehlédnout“. V tomto článku nabízím doporučení, jak v těchto případech postupovat. Pokračovat
Kateřina Schmidová
Na Rodičovské lince není téma raného rodičovství zdaleka tím hlavním. Přesto si troufám tvrdit, že to, jak prožijeme těhotenství, porod a šestinedělí, do jisté míry formuje to, jak se nám bude jako rodičům našich dětí dařit a jak se budeme v této roli cítit… Pokračovat
Hana Nečina Vaníčková
Mateřská je mimo vše, co už o ní bylo řečeno, také obdobím, kdy jsme my ženy často oběťmi fyzického útoku. Útoku, který je společensky únosný a hledí se na něj se shovívavostí. Útoku ze strany vlastních dětí. Zkouší naše hranice, práh bolesti a tělesnost svoji i ostatních. Má tělesnost dostává zabrat už pár let. Taková rána hlavou do nosu, lícní kosti, do zubů či jiných částí obličeje je velmi bolestivá záležitost. Řada matek a otců to jistě může potvrdit. Některé z těchto pohybů byly dříve dané nekoordinovaností batolete. Ty se však s časem proměnily na řízené a jasně zacílené mlácení a kousání. Pokračovat
Radka Liebezeitová
O prázdninách se nám na Lince bezpečí pravidelně zvyšuje počet hovorů, které se týkají sexuálního vyzrávání. Více volného času a prázdninové lásky sebou samozřejmě přinášejí zvědavost, otázky, ale i problémy. Věděli jste například, že o prázdninách vedeme každý den až dva hovory na téma těhotenství? Pokračovat
Peter Porubský
Za posledních 10 let se na nás obrátilo kvůli sexuální orientaci nebo identitě 5872 dětí. Zhruba tolik obyvatel má Moravský Krumlov. Jenom za letošní rok to bylo k dnešnímu dni 280 dětí. Jeden by si řekl, co ty děti v dnešní době vlastně řeší? Vždyť jsme docela tolerantní národ. Máme i registrované partnerství. Za to, že jsi gay nebo lesba tě nikdo nezavře. Ale… Pokračovat
Peter Porubský
Začátek letních prázdnin se nedal na Lince přehlédnout. Děti začaly volat mnohem častěji dopoledne, najednou jsme víc a víc mluvili o sexu, do detailu probírali, jak se dělá těhotenský test a kdy tak bývají ty plodné dny. Řešili jsme lásky a mluvili o šikaně na letních táborech. Ano, prázdniny jsou tady! Pokračovat
Tereza Morysková
Obecně se setkáváme s názorem, že příčinou psychických problémů je především naše minulost, tedy přesněji řečeno dětství. Pokud jsme byli jako děti něčemu vystaveni nebo o něco ochuzeni, odráží se to i v dospělosti. Je samozřejmě nezpochybnitelné, že traumatické zážitky z dětství a prostředí, ve kterém vyrůstáme na nás zanechávají nesmazatelnou stopu. Ovšem můžeme být v dospělosti šťastní bez ohledu na to, co jsme prožili? Na tuto otázku se snaží, ve své knize „Nikdy není pozdě na šťastné dětství“, odpovědět finský psychoterapeut Ben Furman a zároveň dokázat, že přestože na nás naše zážitky mají velký vliv, nejsme vězni vlastní minulosti. Pokračovat
Regina Jandová
Pokračovat na další tipy a rady
