Na Lince bezpečí máme několik nástěnek. Jsou to pro nás celkem důležité prostory pro sdílení různých informací, nápadů nebo třeba kontaktů na další organizace. Dnes se chci ale věnovat především jedné z nich – je to nástěnka se vzkazy a poděkováními od klientů (dětí). A věřte, je to velká „nabíječka baterek“ hnací motor, který nám vždy připomene smysluplnost a užitečnost naší práce. Pokračovat
Vlaďka Šnoblová
Asi mi dáte za pravdu, že často už od momentu, kdy žena otěhotní, se o své dítě začíná bát. Nejde o nic patologického, ale o běžné obavy ve smyslu: aby bylo zdravé, aby bylo spokojené a nedělo se mu nic zlého. Tento strach vychází z fyziologické potřeby své dítě chránit, aby přežilo. Někdy se ale rodiče potýkají s obavami, které omezují jejich běžné fungování a také velkou měrou ovlivňují zdravý vývoj dítěte. Pokračovat
Hana Nečina Vaníčková
Aneb, když se děti ptají a dospělí bojí. Na rovinu si můžeme říct, že smrt a strach ze smrti není zrovna čtenářsky atraktivní téma. Jenže když se začne ptát a bát syn nebo dcera, je na čase vytáhnout hlavu z písku a čelit realitě. Koneckonců smrt je jediná jistota, kterou v životě máme a můžeme se spolehnout, že se s ní všichni časem setkáme. Před ní tedy neutečeme. Jak o smrti mluvit, je však mnohdy nejasné. Obzvlášť, pokud dotazy na toto téma nekončí a přechází v obavu a úzkost. Být připraven, znamená nebýt zaskočen. Pokračovat
Radka Liebezeitová
„Mám pocit, že žiju skrze svého sedmiletého syna. Všechno co prožívá on, prožívám i já. Jsme tak spojení, že spolu sdílíme pocity, prožitky. Když se mu něco přihodí, nesu to hůř než on. Všechna jeho trápení prožívám jako jeho vlastní. Moje duševní rozpoložení zcela závisí na tom, jak se cítí on.“ Pokračovat
Kateřina Schmidová
Dle nadpisu si umím představit Vaše reakce. Co to má společného s Linkou bezpečí? Pojďme se na Linku bezpečí a Rodičovskou linku podívat z jiné strany. Troufnu si říci, že stejně jako pro nás bude rozuzlení velmi citlivé, pro některé možná i šok. Pokračovat
Hynek Harvánek
Na Rodičovskou linku se ozývají také ženy, které jsou doma s malými dětmi na rodičovské. Volávají s různými tématy, ale často tato témata mají něco společného. Své děti milují, hodně jim obětují, a ochotně o ně pečují. Chtějí pro své děti jen to nejlepší. Na rodičovské se ale cítí unavené, dny jsou jeden jako druhý. Zažívají ze sebe a ze životní situace zklamání. Pokračovat
Hana Nečina Vaníčková
Dnes o problému ze skupiny nejtěžších, o závislostech! Lékaři je označují jako nemoc, závažnou duševní poruchu. Léčba závislostí je dlouhým a bolestným procesem. Může však vést ke svobodě! Ačkoliv závislost přichází do života plíživě a nenápadně, sama od sebe nikdy nezmizí. Je třeba proti ní zabojovat. Pokračovat
Andrea Květoňová
V Lidových novinách se nedávno objevil článek „ Děti šikanují učitele ve třetině základních škol“. Data a informace v článku rozhodně nechci zpochybňovat, ale ráda bych nabídla pohled na situaci ve školách z jiné strany. Na Rodičovskou linku se poměrně často obracejí rodiče, jejichž dítě (případně skupina dětí) trpí přístupem pedagoga. A to už od mateřské školy. Leckdo by mohl namítnout, že jsme při telefonické nebo e-mailové krizové intervenci odkázáni pouze na jednostranné informace. To je pravda, nicméně takhle jednoduše to ze stolu smést nelze. Pokračovat
Ludmila Boková
V listopadovém blogu jsme si pověděli, jak na Lince bezpečí pracujeme s dětmi, které trápí šikana. Jak postupujeme, když k nám zavolají místo dětí trpících šikanou jejich rodiče? Nabídneme jim, že i tyto problémy mohou řešit u nás na Rodičovské lince, která v rámci organizace Linka bezpečí, z.s. také působí. www.rodicovskalinka.cz/. A také zde můžeme nabídnout například toto „mini-desatero“ pro podporu jejich snadnější orientace v této problematice boje proti šikaně. Pokračovat
Andrea Květoňová
Máme již za sebou období, kdy prádelní šňůry hostí namísto vypraných oděvů obálky s nejtajnějšími dětskými přáními. Vše podtrhne brzké ranní cupitání s napjatým výrazem ve tváři: „vzal si to již ten Ježíšek? Jůůůů vzal :-)“. Bohužel je mnoho přání, která se v dopisech neobjeví a zůstanou nevyřčena. S některými se „naštěstí“ setkají naši konzultanti na Lince bezpečí a Rodičovské lince. Dokáží se tak zhostit role Ježíška. Být na počátku cesty s vidinou šťastného konce. Těžko se dá například zapomenout na štědrý večer, kdy si konzultant „jen“ zazpíval koledy s dítětem, které trávilo tento dětský den doma samo… Zavolat a svěřit se konzultantovi obnáší neskutečnou Pokračovat
Hynek Harvánek
